Tělo
Tělo. Cf. Mkl. Etym. 356., Ž. kl. 109. 3., 138. 13. (uterus), Hš. Št. 294. — T. živo- čišné. Přemohli je na jich těle. Výb. II. 14. A tu tělo sv. Anastasie pochovala. Pass. — Hádanky o těle lidském vz Km. 1886. 754., Brt. D. 155. n. — T. = opak duše. Slovák zřídka krade. Zachce-li mu se pochutnati si na cizím beranu, řekne upřímně: Vzdychej, duše, tělo půjde krásť. Němc. Chodili jak tělo bez duše. Zr. Masné t. přijal z sv. Mařie ; Neb ne v těle, ale jen v duši sstú- pil jest do těch pekelných krajin. Št. Kn. š. 14., 20. Spor duše s tělem. Vz Výb. I. 357. nn. Tělem (= osobně) přítomný. Kom. Kor. 1.