Oheň
Oheň. Na někoho o. dáti, správně: vy- střeliti. Ht. Vypukne-li ve vsi o., hospodáři obracejí voje vozů od stavení domnívajíce se, že tím odvrátí zhoubný živel od svých domů; Když někde plameny nad krovem zašlehnou, obíhají ženské, jak je p. Bůh stvořil, kolem hořícího stavení, aby oheň se nešířil. Mtc. 1. 1897. 69., 70. Ohněm prý vodu ještě nikdo nezastavil. Tbz. V. 1 110 K starému ohňu přiložil nové poleno (hněv); Nezahasíš oheň, keď ho rozduchuješ. Rizn. 166., 170. Oheň značí horkosť, teplosť (ohni- vosť), jinak týmž slovem označen čtvrtý živel. Praktyka zmiňuje se o ohni popelu, jehož užívano při kalcinaci a destillaci. O. či teplosť hnoje užívala se při destillaci mírné nebo vstavila-li se nádoba do hor- kého popeliště; oheň vlažný značil teplosť mírnou; o. velmi silný, jaký byl při slé- vání a rozpouštění kovů; o. kalcinující, těla na vápno měnící. Sr. ještě Váha (ohně = jeho velikosť. Ib. 51. ). Vz Zach. Test. 148.