Sám. Cf. Mkl. Etym. 288. Ten samý. Gb. Ml. II. 87. Často chybně ho užíváme. Cf. Brt. Ruk. 69. — 1. O místě. Až k samému nebi. Pož. 57. — 3. O věcech atd. Co se
komu nedá, ať si sám nebere. Us. Dch. (Ve-
likou chválou) od samého p. Boha obdařený
jest byl. Pož. 1. Zomdlieva Anička, iďte
pro milého, a on v nej zadrží sám ducha
živého. Mt. S. 8. Syn od samého otce nenie
učiněn, ani... Št. Kn. š. 15. Netoliko samý
David, ale také mnozí jiní. Pož. 4. Nevě-
děli, co jsou sami. Bart. 77. Kdyby se
cti, hrdla, dědictví dotýkalo, každý sám
(= osobně) při žalobě stůj. Kol 14. Jaký
kdo sám jest, tak o jiném soudí. Sb. uč
Co sám můžeš spraviti, nechtěj jiným svě-
řiti. Lpř. exc. Jmě jeho samoho. Ž. wit.
148. 12. Aby poznali tě samoho. Ev. víd.
37. Od samoho-li sebe to pravíš? Ev. olom.
263. A ne s toliko samomu mně; Od vás
samých nesúdíte. Ib. 195., 289. Tomu sa
momo B. mik. Luk. 4. Aby poznali tě sa-
mého Boha pravého. Ev. olom. — S. jediný.
Nechodí sama (je těhotná, zvl. o svobodné).
Brt. D. 264. Abys k němu vyšla sama je-
diná. Sš. P. 755. On sám jediný nenie tvój
pán. Št. Kn. š. 18. Cf. Chodil po školách
a všade medzi všetkými býval samý prvý
(vždy prvý). Sb. sl. ps. II. 1. 140. — 4.
S čísly radovými. Volen byl sám čtvrtý za
administratora. Bart. 125. Cf. List. fil. 1886.
385. a Gb. Ml. II. 96. 4. — 5. Se zájme-
nem zvratným. a) Každý sám od sebe řka.
Št. Kn. š. 12. Sám v sobě (echt). Brt. To
víno je samo v sobě (přirozené). Rgl. —
b) Lež nikdy nemóž dobra býti sama v sobě.
Št. Kn. š. 112. — c) Tak mají často roz-
ličnú věc pósobiti, žeť ne vždy jsú sami
s sebú = sebe mocni. Št — S. = pouhý,
všecek atd. Zbraně a dýmky samý draho-
kam. Osv. 1. 85. Je samá srdečnosť a úsluž-
nosť. Sá. Dám ti přibiť podkověnku ze sa-
mého ze zlata. Pís. mor. Šd. Vrána je sama
černa; Bou šohaj samý švarný (velmi).
V Podluží. Brt. D. 164. Tři léta již leží, je
všecka zohavena, sám strup. Kld. II. 138. — S. se u Hrozenkova stupňuje. Šli najsami prvek (přede všemi ostatními). Osv. 1884. 58. (Brt.)