Skonati
Skonati, skonávati — ku konci přivésti, skončiti, dokonati, vollenden, enden, zu Ende bringen, verenden, sterben, Ende machen. — abs. On již skonal = zemřel Ros., Ben., V. Náhle skonal. Sych. Sko- nala slovutnosť vaše (přestala). — se = dokonati se, konec vzíti, endigen, Ende nehmen, aufhören. Dnes se skonává mo- dlení, Ros., zimnice. Kom. Život se sko nává. Jel. Neb tak veliká věc ne inhed sě skoná, jakžť sě počne. K. š. 5. Mše sv. se skonává, třetí posel přibíhá. Sš. P. 795 Když se ukáže věčný den a skoná sě no. tohoto věku, nebude třeba nižádného na učení. Hus III. 48. — co. S. řeč, Troj. život. V. S. jednání. Bl. Mši jedinú slúžil (Kristus), když chtěl život skonati; A tal obecně modlitby kněžie skonávají řkúc k Bohu otci: Skrze pána našeho, Ježíše Krista, rač nás uslyšeti. Hus II. 75., 191 Slíbil mi na to list s. takový, jakož jsem od pana Lacka měl; On mi ani těch peně dal, aniž také toho listu skonal; Neskonali-1i jsú těch úmluv, jakož úmluvčí list svědči ale skonajte ještě. Půh. I. 369., II. 265 548. — co komu. Měl mi list s. na 30 hř. ve dvou nedělích a ten měl svědčiti do sv Jiří; Aby sobě to ještě s-li a zdržali; Svých slibóv mi Bušek neskonal. Půh. I. 249., II. 621., I. 367. — co skrze koho. Skrze mirru se znamenají, kteříž skrze mučedlnictvie život svuoj skonají. Hus III. 57. — kdy. On ti skoná v malé chvilce. Er. P. 477. V jejímž (nemoci) postupu záhy skonal. Sš. Sk. 147. Tak se jeho (Antikristův) zloře- čený běh přede dnem súdným skoná. Pass. 12. Di do lesa višňovýho, najdeš hada jedo- výho, uvař mu ho v sladkým mlíče, on ti skoná po hodince. Sš. P. 169. A v tejž nemoci život svuoj skonal. NB. Tč. 200. Čtvrtý zlatý jemu dlužen zuostal. jakož se svrchu píše, a potom skoro skonal. NB. Tč. 23. — jak. Ve psotě s. Smil v. 1426. Ta věc ve zlém se skonala. Št. Život v utrpení s. Hus II. 149. Ač dobře skonáme, vstanúce po něm z mrtvých v radosť věčnú vstúpime. Hus II. 136. O třetí hodině skonal v Pánu. Hý. — kde. Skonati v pokoji, pod stromem atd. Ml. A počíná chválu její od šlepějí noh a skonává v ústech chválu její. Hus III. 81. Pakli by se tu co nedostalo, ale na Deštném aby skonáno bylo. Půh. I. 206. To sobě mají na tomto seňmě s. Půh. II. 575. se oč. A tudy se nic neskonalo arcibiskupa ani o jiné zemské věci. Let. 219. — co, se v čem. Žebra od paždí jsouce začatá v slabině se skonávají. Kom. Sko- nalo se to utěšení v žalosti. Jel. S. život v rozkoši, Chč. 628., v nečistotě. Št. N. 258. A skoná-li v té milosti člověk, tehdy bude Kristus v něm večeřeti; S. v hřieše smrtelném. Hus II. 4., 88., 130. — (se) čím. Poblúzení účinku nižádného neškodí, dokudž pře nebude skonána; ale když se pře úsudkem skoná, přikrytím takovým nemůž býti opravena. CJB. 401. Hladem skonal. Dch. A když život skoná smrtí. Smil v. 1533. Jedem s. Ml. Skonávají sě (finiuntur) krajiny velikým morem. BO. — se na co. To slovo se skonává (se končí) na samohlásku. Jg. — se na čem. Vz Po- smíšek.