Čísla řadová
Čísla řadová (n. ordinaria), násobná (n. mul- tiplicativa) a neurčitá srovnávají se se sub- stantivem v rodě, čísle a pádě. Roku pátého. Roucho mají krojem mnohonásobným. Byly tu ženy mnohé. Br. — Pozn. 1. Přidá-li se „každý" k číslům řadovým, výraz ten obec- nosti opětavé nabývá. Každé druhé, třetí léto. — Pozn. 2. Když čísla neurčitá povahu substantiv na sebe berou (mnoho, málo, ně- kolik), pojí se v nomin. a akkus. s genitivem, v ostatních pádech taktéž nebo se jich jako adjektiv užívá. Vz jednotlivá. — Zk. — Pozn. 3. Řadová čísla s půl, vz Půl. — Pozn. 4. Jak se čtou řadová čísla, je-li jich více pohromadě. Buď se užívá jen řadových, tak že čísla větší bez spojky předcházejí: léta tisícího osmistého sedmdesátého prvního, aneb vynášejí se první části čísly základními, části pak konečné čísly řadovými: léta tisíc osm set jeden a sedmdesátého. Zk. Vz více v: Čí- slovka. — Čísla rodová: jedni, dvojí, trojí, čtverý, paterý atd. nebo dvůj, trůj, čtver, a, o, srovnávají se se substantivem v rodě, čísle a pádě. Jich se užívá: a) Mají někdy význam více věcí v jedno shrnující. Desatero božích přikázání. Er. Pomsta proti desateru pokolení israelskému. Br. - b) Při sub- stantivech, která jsou toliko čísla množného n. která v čísle množném jednotný svůj vý- znam pozměňují aneb která, ovšem v plu- ralu, řadu věcí k sobě patřících označují. Tu stála čtvera vrata otevřena do kořen. Št. Ně- kolikery ty brýle sobě jsem zjednal. Kom. Kolikery jsou hodiny? čtvery. Kolikeré za- sadil dvéře? troje. Żk. Dal mu patery šaty. Mkl. S. 60. Desatery knihy o právích. Vš. Dvoje hodiny, čtvery dvéře, jedny dvéře. — c) Označují často druh. Dvojí víno. Er. Dřevo života přinášející dvanáctero ovoce. Br. Ko- likery jsou borovice? Byl. Trojích lidí ne- návidí duše má. Jg. — d) Označují jsouce substantiva počet živých bytostí, nepřihlíží- me-li k rodu jejich aneb předpokládajíce, že jsou rozličného rodu, a jako o rodu, tak i o věku totéž říci sluší, běží-li o děti aneb o do- spělé lidi; v tomto případě označují vlastně druh, který rodem aneb věkem se činí. Obé dítek brzo zemřelo. V. Má troje dětí. Jg. Lidí patero zahynulo. V. Pozůstavil sedmero dětí. V. S devaterem dětí svých. Bart. S man- želkou a desaterem dítek. Kom. — e) Když počítaný předmět jest abstraktum anebo subst. verbale: troje oddělení, psaní etc., šp. tři. Brt. Osmero blahoslavenství. Er. Dvůj zámutek přišel na mne. Br. Čtverá moc, čtverý skutek. Byl. Pro trojí nešlechetnosť Tyru. Br. Sedmera ohavnosť. Br. On v několikerém tažení s cí- sařem přítomen byl. V. — f) Označují počet, není-li počítaný předmět vyjádřen. Vol ze dvého, kteréž ráčíš. Kat. 2698. Šátek na dvoje složený (na 2 díly). Svěd. Představím jim to čtvero. Br. Rozkroj ji na několikero. Byl. — Zk.; Mkl. S. 59. - 67. - Pozn. 1. Čísla rodová neutra mají do sebe moc sub- stantiv a pojí se s genitivem oddílným sto- jíce místo základních. Patero knih Mojžíšo- vých. V. Tré (m. tři) jich umřelo. Háj. — Pozn 2. Když se výrok na jednotlivé oddíly jisté hromady táhne, užívá se: 1. předložky po s lokalem. Platil po třech zlatých. Us. Dal jim po pěti krejcařích. Us. — 2. Zájmena každý, jedenkaždý. čtyři tváři mělo každé zvíře. Br. — 3. Nebo stojí vedlé zájmena každý „po". Po čtyrech tvářích měl jeden- každý. Br. — 4. Neb se opětuje číslo zá- kladní. Jděte dva a dva (po dvou). Us. — Zk. — Smíšená čísla, kde zlomkem jest 1/2, pronášejí se výrazem elliptickým. Místo „čtyři a půl pátého" říká se prostě: půl páta (půl šesta atd.). Zde se pravidelně užívá nominal- ného tvaru číslovek základních. Užívání tvaru pronominalného (půl čtvrté míry m. půl čtvrty míry) je chybné. Mathematický výraz A + a nebo A — a pronášeli předkové naši tak, že a vyslovili instrumentalem prostým, A geni- tivem, obé pak se slovy méně, více, výše spojili. Což viéce desiéti hřiven jedniém grošem. Což méně lotem desiéti hřiven. Kn. Rožm. (Zk. Skladba str. 192. atd.). Jir. — — Číslo dvojné (dual) měla starší slovan- ština vůbec, ale časem vyhynulo. Gb. V star- ších památkách našich je důsledně prove- deno. Kdy zaniklo, nelze určitě říci. Jenom to tvrditi můžeme, že již Beneš Optat a Petr Gzel, bratří čeští, ve své mluvnici proti uží- vání všech starších forem brojili a i k tomu nemálo přispěli, že číslo dvojné zaniklo. Nic- méně setkáváme se s ním ještě dosti zhusta u spisovatelův 16. století zvláště tam, kde se u jmen podstatných přívlastky „dvě" a „obě" vyskytují. Kt. Je-li u jména dvoj- ného čísla jméno přídavné přívlastkem, do kterého čísla se toto klade, o tom vz: Oči (Oko). — Vz Dual, Časoslovo, Číslovka. — Č. jednotné, dvojné, množné, vz Počet. — Č., sebrání, summa, počet (čísti = sbírati). Kat. 275., 503., 954., 1401. — Č. = umění, známosť Kat 1318., 2120. Bylé a nebylé č. — známosť věcí smyslných a nadsmyslných, věda fysiky a metafysiky.Kat. 102. Cf. Rozčítati. — Č., m. čříslo, krojidlo u pluhu. Schneideisen. Boč. - Č., = cena, mince. Die Münze, Währung. Č. vídeňské, rakouské. Us. Groš na českou stříž a zrno bíti, groš rázu a čísla českého. D. Deset zlatých vídeňského čísla. D.