Čtvrť
Čtvrť, i, f., čtvrtka, čtvrtečka; v obecné mluvě: čtvrť, ě, dle „Daň", ale na Mor.: čtvrti. Brt. Č. čtvrtý díl, ein Viertel. Tři čtvrti. Kom. Tři čtvrtě na tři, lépe: tři čtvrti na tři. Také v již. Čech. dle „Daň". Kts. Č. lokte, hodiny, korce, libry, archu, telete, husy, holuba; č. suchá n. mokrá (měsíce); č. léta, vodního kola. Jg. Před čtvrť hodinou. D. Zadní n. přední čtvrť vola. D. Piš na čtvrtce papíru. První, poslední č. měsíce. V. Měsíc je v první čtvrti. D. Č. (města): v Praze prvá, druhá, pátá čtvrť. Us. Bratr z mokré čtvrti (piják). V. Č. na obilí: věrtel. Šp. — Čtvrť a půl (substantiva) měla by se dle přesných zákonův skladby logické ve všech pádech pojiti s genitivem; avšak obě slova jsou toliko v nom. a akkus. moci pod- statného jména a pojí se s genitivem, v pádech nepřímých spodobuje se genitiv žádanému pádu těchto substantiv, při čemž půl zů- stává nesklonným, čtvrť se buď skloňuje buď neskloňuje. Čtvrť žejdlíku másla prodala. Čtvrť librou cukru oslaď. Na půl čtvrtil stu přestati může. Žer. L. 144. V tom čtvrti létě, toho čtvrti léta. Arch. I. 199. — Pří- vlastek druží se pak k substantivu zá- vislému, ač podlé smyslu sluší vlastně sub- stantivum půl a čtvrť. Toho čtvrť léta mají nám službu vésti. Arch. I. 226. Celého čtvrť léta. Vrat. 159. V každém čtvrť létě služba se platí. Vrat.140. (Brt.) Vz Půl.