Vodník
Vodník, a, m., v obec. mluvě hastrman, z něm. Wassermann = vodní strašidlo, na Slov. molek. Jg. Dch. Na Mor. hastrman, jinde basrman n. besrman. Vck., Brt. Teklo se mne jako s v-ka. Us. Na Mor. představují si v-ka obyčejně jako chlapečka, oblečeného v zelený kabátek, s hlavou kučeravou a někdy s kloboukem na hlavě. Bývá však druhdy i velikým člověkem, obyč. myslivcem, ale i v jiných podobách se objevuje. Poznati ho lze z toho, že mu z levého šosu voda kape. Druhdy béře na se i podobu zvířecí, nejvíce zaječí. V. obývá ve hlubokých tůních. Největší moc má ve vodě a to o polednách. Láká lidi rozličnými věcmi, jež zavěšuje na vrboví, chrastí a j. Bývají to zejména zelené nebo červené šňůrky, botky a j. Kdo se v těchto věcech zhlídne (komu se nějaká věc zalíbí) a některou si vezme, propadá jeho moci. Duše utopených mívá v paláci křišťálovém ve vodě a to v hrnečku pod pokličkou uschované. Kdo však jedl chléb dvakrát pečený, k tomu nemá práva žádného, toho zápase s ním nepřemůže. Staří lidé věří zarputile na v-ka. Vck. Rybáři prý člověka topícího se z vody nevytahují, aby se jim v. nemstil. Mus. Když se hoši společně vykoupali, strojí se spěšně. Kdo nejdříve je hotov, jmenuje se táta, druhý máma, třetí dědek, čtvrtý bába a poslední vodník. U Smi- dar. Kšť. O v-cích vz více v Mus. 1853. 469., 1855. 46., 1856. 58. a 59., v Km. 1874. 76., v Kuldovi I. 230., v S. N., Sbtk. 23., 99., 137., 188. — V. = vodař. — V. kulovitý, potápník, hydrobius globosus, brouk. Vz Frč. 189. — V., u, m. = rejkán, náčiní ku kladení osnovy. Techn. I. 321., Krok III. 302.