VěrnýVěrný; věren, rna, o = věřící v co, víru mající, gläubig. Věrní, V.; nevěrný, odpa- dlec. V. Člověk v. osudu poddán není. Jel. K odpočinutí nynějšiemu, jímž věrní v svátek v Bohu odpočívají; Věrnější t. j. lépe vě- řící byla jest tato žena než knieže židov- ské; Mnohokrát nevěrný muž skrze věrnú ženu spasen bude a tak zasě. Hus I. 121., II. 404., III. 207. — V. = k víře slušící, zum Glauben gehörig. Poslúcháno má býti vyšších a kazatelóv, jelikožto učenie a mravi jich světi a věrni jsú. Hus III. 223. — V. = věrnosť zachovávající, nezrádný, víru komu držící, treu, getreu. V. Chud nevěren, chu- doba vieru láme. Prov. Mus. Věrným zůstati. D. Moji milí věrní. Solf. V. ruku někomu podati. Rkk. K v-né ruce dáti, poručiti (ke schování dáti), V., svěřiti, Abr. z G. II. 118., schovati. Arch. plz. 1493. V. ruka, manus fidelis, die getreue Hand, der Treuhänder, Salman. Er war verpflichtet dafür zu sorgen, dass alle Punkte einer gewissen Urkunde dem, für wen sie ausgestellt war, erfüllt werden. Věrné ruky proto se kladů v listu, aby ten, ktož v. ruka jest, nad těmi, komuž list svědčí, věrně udělal. Tov. k. 188. Vz více v Gl. 360. V. ruka, vz Tov. 103., 105. Poněvadž jest odpovídatel věděl, že jest to takový člověk, proč jej věrnú rukú dělal a mé pe- níze jemu chovati dával. NB. Tč. Skrze jeho mateř k v-né ruce dán a poručen; Viem, že tomu rozumiete, kdož komu co svěří, žeť má v. ruka odevřiena býti; Prosíme, aťby náš súsed svých peněz škoden nebyl, nebť jest kúpil za svú v-nú robotu. Arch. II. 304., IV. 65., 339. Dal mu ten list k v-né ruce; Učinila jsem jej věrnú rukú a on mi slíbil v mé poručství nesahati. Půh. II. 306., 430. Já na místě rodičů této poctivé nevěsty od- dávám ji tobě k v-né ruce tvé. Na Mor. Brt. V-ná ruka nic netratí. Vz Přímosť. Prov. Ros. Ty Bože věrný. Ž. wit. 85. 15. V-ná družnosť, treue Gefolgschaft. Dch. V slibech svých věren byl nalezen. Vš. 443. Jménem věrných pánů českých. Pal Dj. III. 3. 177. Tak v. bude oblúpen a zlý ten bude vy-kúpen. Smil. v. 1271. Chci od něho přijíti,což mi páni v-ní za právo najdú. Půh. II.110. Černé oči černé, ne každému věrné aty nejčernější sú nejfalešnější. Sš. P. 219.Luhar (lhář) rekl ciganovi, že nechce býťverný. Na Slov. Tč. V-né služebníky věrnípáni velice ctí. BR. II. 111. a. Věrnýť jestBóh, nemožť sebe zapřieti. Hus II. 49. Topíši za věrnú kroniku. Hus II. 60. Přítel v.jest poklad, kterého penězi nezaplatíš. Us.Tč. Kdo má věrného čeledína, má pokladv domě. Us. Sd. Kde láska nelícoměrná, tamnaděje v-ná. Us. Šd. Věrný sluha nezapla-cený klenot. Pk. — komu (jak dlouho).Dej mi, milý Bože z vysokého nebe, abychvlasti věrnou vychovala z tebe. Na Slov.Skult. Věren jazyku svému. Dal. 114. Zů-stával knížeti po všecky časy věren; Zůstalvyvolenému věren až do smrti; Do posled-ního okamžení věren své povinnosti bránilvolnosť církve. Ddk. II. 221., III. 91., V.242. Od mladosti jim věren byl. V. Kdonení v. Bohu, nebude věrný ani člověku.Prov. — Kom. — V. žena, muž = slib man-želský zachovávající, treu. Věrná manželkata vždy svého chotě miluje, daj neb nedaj atrpí s ním ráda núzi. Hus III. 129. Ženavěrná, milá, jest divná co vrána bílá. Lom. — V. = upřímný, pravý, neklamný. V. Svědek na nebi v ný. Ž. wit. 88. 38. V. tovaryš, přítel; V-ou pravdu mu pověděl. V. V-mu tovaryši v. buď. Kom. Smlouva v. Flav. V. vlastenec. V. biskup. V. Za jistou, v-nou pravdu míti. V. V. práce. Kom. V-ný rada, pláč, Jel., písmo (pravé). Troj. V-né slovo. Dch. Oči sivé, ty jsou lživé, oči černé, ty jsou v-né. Na Ostrav. Tč. Milujem jedneho zo srdca vernieho; Kde je v. láska, tam je aj prekážka. Sl. ps. 47., 57. V. pravda. Rvač. V.
věra. BN. Oni za věrné zezrěli jsú. Ž. wit. 21. 8., 62. 10. Je to v-ná pravda. Us. Šd. Tomu listu má se všudy věrná víra dáti. Let. sl. I. 304. Pověděl v-nou pravdu. Za věrnou pravdu to přijala. Ler. Přietel věrný jest, jenž brání hřešiti. Hus I. 378. Dva, tři věrní přátele jedna duše v rozdíl- ném těle. Us. Tč. To vše jest v-ná a pravá pravda. Let. sl. V. Sl. — čím ke komu. Čeleď má k své hospodě v-na býti srdcem. Št. — jak. Jest věrný za nehet. Č. — v čem. Jest i v nejmenším věren. Bern. Čiň, co ti gazda káže a buď mu vždy ve všeckem věrný. Na Mor. Tč. A sě ve všem věren čině. Dal. 63. V tom ti chci věren býti. Hr. rk. 225. Pane Jindřiše, v. v Bohu příteli. Hus III. 281. — nad čím. Měj diek, v. sluho, byls nad málem věren. Śt. N. 238.
