Vláčeti
Vláčeti. Cf. Mkl. Etym. 379. b. Vlašto- vičky vláčejí (létají při zemi), bude pršeti. Us. Kšť. — co. Husa mnoho podškubaná vláčí křídla. Us. Fč. — kudy. Mne osud po světě vláčel. Čch. Živ. V-eli ho po městě. Výb. II. 4. Včera v-li se nám okolo města svobodně (objížděli) Arch. IX. 168. — (se) po čem (čím). Vláči po ňom ja- zykom Slov. Rr. MBš. Ako by sa bosorky po ňom vláčily (tak vyzerá). Orl. IX. 248. — jak. Každý oře, jak može a vláčí, jak mu stačí. Brt. — se jak dlouho. Čtyry leta jsem se v-ela (byla jsem nemocna). Us. Fč. — komu. Pták si vláčí (nosí na hnízdo). Brt. D. 285.