Vyvézti
Vyvézti, vezu, vez, veza (ouc), zl, zen, ení; vyvoziti, il, žen, ení; vyvážeti, ejí, ej, eje (íc), el, en, ení; vyvozívati, vyvázívati, vyvozovati = ven vézti, zu Wasser o. Wagen ausführen, hinaufführen. — abs. Liška vy- váží (zem před brloh vyhazuje). Šp. Pří- vozníkovi do rejstříku, co se který den vy- vozilo, poznamenati, durchs Führen, an der Uibertuhr verdienen. Mus. IX. 64. — co. Tu ležel a mí všechno vytrávil, což sem měl obilé, i domovité věci a druhé s sebú pobral a vyvezl. Půh. I. 166. — co, odkud: hlínu z rybníka, obilí ze země. Us. Dříví z paseky v. Us. Už je dievča vyvezenô ešte včera z tej Nitry! Sl ps. 333. Z našich huor drevo vyvážejí. Sl. let. I. 232. Doče- kavši, že jsem ze země jel, tu my vyvezla ze dvoru obilé. Půh. II. 125. — odkud s kým kdy. Vzal mi mlynáře a vyvezl jej s svými sedláky z mé dědiny na svú. Půh. I. 200. Niekteré věci z domu svého ročním časem vyvezl.., Sl. let. 1. 69. — co (kam) jak. Obilí z Čech po vodě a po suchu v. Us. Jeden ďábel na břeh člunkem vyváží mok onen bahnitý. Koll. I. 314. Mužík musil v poutech rynk umetati a na kolečkách vy- vážeti. Z r. 1650. Tč. — co kam: do ci- ziny. Hnůj na pole, na horu, obilí za hra- nice. Ml. V. k lesu. Us. Mlynáře mi vzal mého bez práva i vyvezl jej na svú dědinu. Půh. II. 381. Bojíce se ve vsech zapálení i vyvezli se na vršek do lesa a tu se vose- kali. Arch. V. 334. — se na kom = po- mstíti se, sich rächen. Na tobě se musím vyvézt. Kld. 259. Vyveženec, nce, m., der Deportirte. Rk.