Připadnouti
Připadnouti, dnul, utí, (zastr. připásti, připadu), padl, dení, připadati, připadávati, připadovati = padnouti při čem, nač, neben o. auf etwas hinfallen; postihnouti, auf etwas fallen, stossen, treffen; za podíl se dostati, zu Theil werden, zufallen, anheimfallen ; při- hoditi se, sich ereignen, begeben; hoditi se, přiléhati, passen zu etwas, taugen, sich zu etwas schicken; padnouti na mysl, einfallen; přijíti, vrhnouti se, überfallen, anrennen, zu- stürzen, einfallen, herandringen, ankommen, überraschen ; přivoliti, beitreten, beistimmen; pokryti, bedecken , verschütten; kulhali, hinken; zdáti se, vorkommen, scheinen. Jg. — abs. Poklička připadá D. Dobře to p-dá, es klappt gut. Dch. Noc připadá (dělá se). V. Připadl mráz, déšť, sníh (naprchl). Us. — co, koho. Dům ho připadl (pokryl, zasypal). Bern. Ať bezbožné hanba, připadne, poruč, Kom. — komu, čemu (čím, jak). Třetí strana země připadla Josefovi. Flav. Me- škati,na věcech povrchních a posluchačům, místu a času nepřipadajících. Kom. Statek právem odúmrtí jemu připadl. Sych. P. komu smrtí něčí. Co ti připadá? Já tvé řeči při- padám (přivoluji). Bern. On mi připadá (zdá se), jakoby neměl rozumu. Us. 1 připadla mu velmi dobrá rada. BO. To sukno mi připadá, jakoby bylo černé. Us. Ani mi ne- připadá (es kommt mir gar nicht in den Sinn). Dch. Jakým způsobem viditelným při- padl, jestli způsobem ohnivých jazyků, na- jisto věděti nelze. Sš. Sk. 131. — koho, na koho kde, kdy. Den 16. nisana léta onoho p-dl v sobotu. Sš. Sk. 17. I připadl duch sv. na ně (pohany), jak i na nás na po- čátku. Sš. Sk. 132. Smrť jeho o dvě létě později po uhlavení Jakubově připadá. Sš. Sk. 145. Věno po její smrti naň p-dlo. Půh. II. 609. Slon jej připadl (v lese). St. P. někoho ve spaní, v noci. I). —po kom. Ten plat spravedlivě na mě připadl po ne- božtíka. Půh. II. 109. — na koho, na co (komu). Na mysl (mi) připadá; dědictví, statek na něho připadá; p. na někoho. V. Pohroma na nás připadla. Sych. Připadla na hlavu jeho kletba. Jel. Připadá na mne strach. Troj. Připadl mu na nohu kůň. Jel. P. na město. D. Cepy na snopy připadají. Br. Na ten den připadá svátek. Us. Na koho připadá pořádek ponocovati? Bych. To na tvůj účet připadá. Šm. Připadla jim na mysl dobrá rada. Br. Lež, ač sebe slibnější, nikda nemůže na česť Kristovu připadati; Trest veškeren připadne na Jerusalem; I připadla bázeň veliká na všecky; Což na Boha zhola neořipadá; Hřešiti nepřipadá na křesťana. Sš. L. 55., 193.; Sk. 54.; 1. 51., 72. Páně H. zboží na jeho otce i naň připadlo jest. Půh. II. 528. Statek na jeho dědice připadl. Nar. o h. a k. Cenu věci ustanoviti ne na pachatele křivdy připadá. Kos. 01. I. 128. Děti zemrou-li, dílové na jich krevní přátely, na bratry a sestry p-dnou. Kol. 4(5. Ale k dědičnému nápadu všecky hory jsú dě- dičné, neb připadají na dědice. CJB. 335. Ten a takový aby česť a hrdlo ztratil a statek jeho aby na krále připadl. Zř. F. I. A. 31. 1 připadl vichor na jezero. Sš. L. 80. Připadl duch sv. na všecky. Sš. Sk. 127. — komu za co, v co. Důl připadl zemčpánu za svobodný, připadl v moc svobodnou, když majetník přestal v něm pracovati (ztratil jej)- Vys. -- kam, k čemu, do čeho. Me- lodie jejich velmi jim k tomu připadá. Ler. Některé kroupy připadly ke zdi. D. To k tomu připadá (congruit). Sedl. P. do města. Ben. V. Než mají (královny české) toho věna do své živnosti užívati a po smrti každé má to zase ke koruně připadnouti. Zř. F. I. A. 40. — proč. Pro ukázání moci té znáhla připadl. Sš. Sk. 18. I na mnohé jiné národy připadl strach a bázeň pro vejikosť ramene Hospodinova. Sš. I. 103. — Ze taková po- kuta pro jeho provinění na JMK. připadá. Zř. F. 1. A. 24. Tu by připadlo pro čas soudců jenom 3389 roku. Sš. Sk. 158. — v čem. V čemž nemesis a pokuta boží na ně připadla. Sš. Sk. 159. — komu skrze co. Ten statek mi připadl skrze smrť. D. — čím (na koho). Věkem moudrosť nepři- padá. Bs. P. na někoho vojskem. V. Krá- lovství nápadem naň připadlo. Cyr.—kdy, při čem. Při těchto ranách zimnice silná připadne-li. Sal.