Štědrovnice
Štědrovnice, e,f. vánočka. Us. v Krkonš., u Jič., u Tábora. Kšá., Dšk., Sít. U morav. Jičína : štědrounice. Štědrovnička, y, f. = štědrovnice. Štedrý; (zastr. štědr) a, o, komp. štědřejší. Š. = kdo jiným se svého rád uděluje, mild- thätig, freigebig. Na Mor. šéedrý. Brt. 8., strsl. štědr?., misericors, od šted, parcere. Mkl. B. 85., 86. (Hý.). Š. ruka; vůle, den (largus dies, der freigebige Tag, der Tag vor Christi Geburt. Gl. 339.), večer (largum sero, der hl. Abend. Gl. 339.); dar štědrého večera. V. V úterý na š. den. Arch. VI. 103., 106. Ten čtvrtek před božím narozením, ješto slove štědrý večer. Rkp. Gl. 339. Vz S. N. Po štědru, jak když zlato ukrajuje. Sk. Kristus štědrý krve tok usušil jest v Martě a ďábly vyhnal jest z Marie. Hus II. 403. On není příliš štědrý, Us. Dch. Štědrý da- leko nedojde. Vz Štědrosť. Lb. Když jsi štědrý datel, máš hned mnoho přátel, když pak přijdeš v nouzi, žáden ti neslouží. Prov. Tč. Š. skutek dlužníkův, milde Handlung des Schuldners. J. tr. Š. dárce úřadů. Jel. En. m. 9. Dával š-rou rukou. BO. Lépe jest štědrým býti nežli skoupým. Kom. Po štědré pomoci ruky natáhnouti. Sych. Udělte nám vaší štědrý koledy, šak vám zas pán Bůh nadělí. Sš. P. 737. Š. nadání. Š-ý hráč, mi- lostivý zloděj, nábožná kurva, ranní ožralec, pozdní hříbě, Urbanův oves, žito Havlovo, řídko bývá z toho co dobrého. Rým. Ště- drého dárce pán Bůh miluje. Ty jsi š. jako sv. Maňata, na tvrdo vejce vařil a chudým polévku dával. Vz Skoupý. Prov. Š-á ruka na zkázu přichází a lakomá shnilostí bývá zkažená. Mus. Š. groš na střechu uvrže, dva mu spadnou; Snadno býti š-ým, když jest z čeho. Č. Vz Maňata, Krispin. Strany po- řekadel vz ještě: Děvečka, Poslední. Dáti dětem atd. š-rého večera. Tebe dám š-rého večera čertu. Trvati to bude od š-ho večera do vánoc (nedlouho). Vydrží tam od štěd- rého večera do vánoc (ne dlouho; říkají o nestálém). Sml. To mi byl čert dlužen štědrého večera (říká se o nemilé věci). Us. Sml. Kdo se na štědrý den postí, na rok všecky mladé ptáky najde; Jaký kdo je na štědrý den, takým bude po celý rok. Mor. Na štědrý večer jde si děva ke kurníku, aby se jí něco ozvalo. Sš. P. 734. Je-li na š. večer mnoho hvězdiček, bude toho roku mnoho vajíček. Mor. Brt. Fučí-li na š. den vítr, bude na druhý rok vojna. Kld. Jinde chodí posud na štědrý večer k vodám do- mnívajíce se, že o dvanácté hodině řeky vínem aspoň na minutu tekou. Sš. P. 760. Když na štědrý den večer sněží, na pytle se chmel těží. Je-li o štědrém dnu vítr, bude v příštím roce mnoho ovoce. Hrš. Na štědrý den před slunce východem dej každé krávě přede vším jiným kousek kaše, část posvěceného turanu, kousek routy a tři ječné klasy sežrati a opravíš tím dobytek na celý rok. Ráno na š. den, přijde-li první k hospodáři ženská, soudí z toho, že bude míti kráva jeho jalovičku, pakli muž, tedy býčka. Když o š. večer zasedají ke stolu, musejí býti do páru, jinak by z nich někdo umřel. Kdo nechce míti nohy bolavé, šlápne o š. večer, dřív než jde k večeři, bosou nohou na sekeru u stolu ležící. Stůl musí o š. večer býti přikryt bílým ubrusem a pod ubrusem musí míti každý ze spolusto- lujících hromádku peněz, aby ten rok měl peníze. Kdo utíraje svíčku ji shasí, násle- dujícího š. večera se nedočká, ani ten, jehož dvojatý stín na stěHě jest viděti. Kdo drže se kliky u dveří dívá se přes hlavu na ve- čeřící, spatří toho, kdo budoucího roku umře, bezhlavého. Po večeři vezmou se tři nádoby, pod které se vstrčí prstének, peníz a uzlíček; kdo si vytáhne prstének, bude se brzy ženiť nebo vdávať; kdo peníz, bude bohat; kdo uzlíček, zemře. Po večeři překrojí se jablko ; ukazují-li oštiny jablka překrojeného Hvězdu čtyřpaprskovou, zemře, kdo jablko překrojil; pakli jest hvězda vícepaprsková, bude týž dlouho a šťastně živ. Kdo se po celý š. večer až do večeře postil, chodívá po večeři na posluchy. Kdo nejdříve nějaký hřmot uslyší, ten brzy umře. Kdo se postil, vidí v noci zlatá prasátka. Po večeři klepají děvčata na dvířka kurníku; ozve-li se slepice, zů- stane děvče ten rok pannou; pakli kohout, ztratí věnec. Děvčata házejí rybí kostí do kurníku a pak na dvířka klepají; ozve-li se slepice, dostanou mládence; pakli kohout, dostanou vdovce. Děvčata postavivše se ku stromu a jím třesouce říkají: Třesu, třesu, třes, kde můj milý, ať se ozve pes. Děvčata zakopávají rybí kosti pod strom a jakého stavu člověk jde mimo, takového stavu man- žela dostanou. Také brávají střevíe volně na nohu a nohou přes hlavu jej házejí; obrátí-ii se střevíc patou ven, zůstanou ten rok doma; pakli špičkou ven se obrátí, ten rok se provdají. Kolik má děvče milovníků, tolik vezme skořápek ořechových, do každé upevní voskovou svíčičku jiné barvy tak, aby i děvče i každý její milenec měl zvláštní barvu, svíčičky zapálí a ve skořápkách pustí po vodě v mísu nabrané; kterého hocha sko- řápka nejdříve ke skořápce její dopluje, toho za muže dostane. Podobně věští ostatní hodující. Každý zvolí si lodičku a na čí lodičce svíčička nejdříve dohoří, ten nej- dříve umře. O štědrý večer otvírají děvčata okno a praví: Zelený les, pověziž mně pes, kde můj milej u večeře dnes. Ozve-li se pes na blízku, dostane děvče manžela z dě- diny; pakli v dálce, dostane se z domova. Také chodívají děvčata ven, blíží se po- zpátku ku hranici dříví a vytahují polínka. Je-li polínko rovné, dostane se za hezkého; pakli křivé, za chromého nebo hrbatého. O š. večer slévají roztavené olovo pod ko- mínem do vody a z toho, co se ulije, osud věští: kostel znamená stav kněžský, lopata a motyka smrť atd. Kdo podívá se pot! led, uvidí tam, co se mu toho roku stane. Mlá- denec pozoruje, kde nejdříve hvězdu spatří; s té strany dostane ženu. Děvče schovává od každého jídla kousek, sváže potom tyto kousky do uzlíčku a do postele pod polštář klade; ve snách se jí budoucí manžel obje- vuje. Děvče vezme jablko, zastrčí do něho groš, a uloží je pod polštář, kde tři dni musí ležeti. Potom vezme děvče groš, vy- mění jej za tři krejcary, rozdá je třem že- brákům a ptá se po jejich jménech, jedno z těch jmen má její budoucí manžel. O š. den chytí mnohý čarodějník černého kocoura, zadusí nebo zaškrtí ho nelámaje mu kostí a vaří ho, až maso od kostí se odvaří. Z kostí vezme si sanici, která má podobu dvourohé vidlice. Tu potom nosí při sobě, stává se jí neviditelným a nalézá každý poklad, nechť jest kdekoli zakopán. Hospodář dostává na štědrý večer štědrovku (vánočku), aby měl úrodu. Co od večeře zbylo, dává se kravám, aby hojně dojily. Kohoutovi dává hospo- dyně proužek česneku, aby byl bujný a sle- picím hází hrách, aby nesly mnoho vajec. Rybí kosti zakopávají pod ovocné stromy, aby mnoho ovoce nesly. Hospodář přivazuje k jedné straně nože krajíček chleba, ku druhé straně kousek housky a zabodne nůž do stropu. Zrezovatí-li nůž při chlebě, urodí se žito, pakli při housce, tedy pšenice. Po večeři tluče hospodář palicí na kůl u plotu, aby toho roku liška nechytala slepic. Hospo- dář zastrkuje česnek do chleba, dává chléb psu a pak psa třikrát oknem vyhazuje; takový pes prý se potom ani čerta nebojí. Zbytky s prostěradla po stodole se rozha- zují a říká se: Myši, snězte si ty zbytky a nechte obilí na pokoji. Kdo o š. den jde o dvanácté hodině v noci na hřbitov, spatří tam ty, kteří toho roku umrou, neboť jdou s ostatními mrtvými na mši svatou. Na š. den dusí na mnohých místech černého ko- coura a vaří ho; maso a kosti zakopou pak pod stromy v polích, aby jim zlý duch ne- uškodil. O štědrý den po večeři sundavají hospodář s oráčem a hospodyně s děveč- kami s vozu řetěz, do kola jím otáčejí anebo z díže obruč srážejí, na zem jej kladou a do prostřed drůbeži a holubům míchaninu sypou, aby prý hospodáře se drželi. Mus. 1853. 496.- 498. Po večeři chodí se za tmy dívat do peci, aby budoucí svůj osud tam spatřili. Ukáže-li se tam mrtvola, brzy někdo z domu umře; viděti-li oheň, bude brzo hořeti. Kdo naslouchaje slyší hlas modlícího se, připravuj se k smrti; zaznivá-li hudba, chystej se ku svatbě. Větru nebo vzduchu házívají o š. večer hrsti mouky; do země zakopávají něco od večeře, do ohně a do studny se něco od večeře hází. O š. večer opraví si hospodyně husu, aby mnoho vajec nanesla. K tomu účelu natluče červených ořechův a jádra z nich dá huse; kolik dá ho- spodyně jader, tolik snese husa vajec. O půl- noci se š. večera na boží hod vánoční mluví všecka hovádka i vůbec všecka příroda: kdo chce řeč jejich vyslechnouti, může se o to pokusiti, neujde však neštěstí. Kdo o jitřní sedí na stoličce z devatera dříví stesané, pozná všecky čarodějky, jež jsou v kostele a stojí zády obrácené k oltáři. Mus. 1854. 550. O š. večer nemá nikdo se- děti tak, aby byl předem n. zadem obrácen ke dveřím, sice téhož roku umře. Na š-drý den vezme hospodář cibuli a sloupne s ní dvanáct kabátků. Do každého nasype drobet soli a nechá to státi do rána. Podlé toho, jak sůl v jednotlivých kabátcích více nebo méně jest rozpuštěna, soudí, který měsíc v nastávajícím roce bude méně nebo více mokrý n. suchý. O š. večeru nesmí hospo- dyně dříve od stolu vstáti, až je po jídle, jinak by jí slepice tohoto roku špatně nesly. Na š. den jí se na lačný žaludek topinka posypaná sirou. To uchrání člověka od pra- šiviny. Na š. den dovědí se lidé, jak se jim toho roku povede, následovně. Vezmou tři talíře a pod každý dají jednu z těchto věcí: chléb, peníze, hlínu. Pak odkrývají talíř po talíři; kdo odkryje chléb, bude ho míti po celý rok dostatek; kdo peníze, nevyjdou mu po celý rok, kdo hlínu, ten buď umře anebo se mu zle povede. Jinde berou tři hrnky stejné velikosti, pod něž kladou kousek chleba, krejcar a hřeben. Kdo od- kryje chléb, bude míti štěstí, kdo hřeben, ten nouzi a kdo krejcar, ten bude míti do- statek peněz po celý rok. Na š. večer dě- lají děvčata z chleba tolik šišek, kolik je děvčat v domě, potrou šišky česněkem a vyženou psa ze světnice. Pak položí šišky na hranu nízké lavičky, zavolají psa a dá- vají pozor, čí šišku nejdříve polapí, neboť to děvče nejdříve se vdá. O š. večer házejí děvčata věnce na stromek vánoční. Kolikrát spadne, za tolik teprv let se vdají; zachytí-li se hned po prvním hození, vdají se ještě téhož roku. Mus. 1855. 184.—185. Mateří douškou o sv. Janě před slunce východem trhanou podkuřují stromy na š. den před východem slunce, aby je ruda nespálila. Mus. 1856. 66. O š. večer dávají pod sko- řepinu ořešní ždibec soli a čí sůl do rána se rozplyne, ten dříve roku umře. O večeři nemá hospodyně od stolu vstávati, sice by slepice zanášely. O š. den opatří si hospo- dář kůru březovou a síru, dá obé na uhlí a do chřípí koňům kouří, aby bujni byli. O š. den ráno smíchá dcera hospodářova ode všeho obilí, co ve statku jest, přehršli říkajíc: Míchám, míchám samé vejce! a mí- chanici hodí slepicím, aby hojně nesly. Kdo se na š. večer narodí, do roka umře. Do- bytek na celý rok opraviti si může hospo- dář, jestliže na den sv. Martina bisk. (11/11) nebo na š. den ráno před jiným obrokem kravám a koňům snísti dá po třech ječmen- ných klasech, po kousku durantu a routy s kouskem chleba. Kdo o š. den se nepostí, vykuchá ho v noci Peruta. Co se o š. dni nejprve na stůl dá, buď to krmě n. nápoj, jen když je to tekuté, toho vezmi trochu, běž na křižovatku a podívej se do toho a uzříš, co tě toho roku potká: buď věnec — svatba, nebo rakev — smrť atd. O š. večer dává hospodyně slepicím kousek těsta s má- kem, aby hodně nesly. Jinde dávají slepicím zaječí bobky s moukou k témuž účelu. O š. večer vytáhne dívka n. mládenec maně ně- kolik stebel z došků na střeše a odbírajíc stéblo po stéble říká: mládenec, vdovec, stařec; hoch zase: panna, vdova, baba, a co dopadne na poslední stéblo, toho nebo tu dostane. Kdo o š. večer první ořech rozloupne prázdný, jistě toho roku umře. Skořápky z ořechův od š. večera dávají na zahradu, aby rostla řimbaba. O Š. den po- loží každý z domácích kousek své vánočky na zem; potom se zavolá pes a čí kousek nejdříve polapí, ten toho roku z domu pryč odejde (umře, na vojnu odejde, ze služby vystoupí atd.). Mus. 1856. 68. Na Moravě okolo Rožnova o š. den přísný půst se za- chovává. Které dítě po celý den ničeho nejí, uvidí večer na střeše (na polici, na římse, na hřadě) zlaté prasátko. O š. den jde hospodyně, jakmile těsto zamísi, do za- hrady a tam rukama ovocné stromy hladí řkouc: Stromečku, obroď, obroď! Jak se setmí, prostře se bílý ubrus na stůl a v těch domích, kde se celoročně svítidly svítí, o š. večer zaopatří se lojová svíčka. Po modlitbě zasednou všichni domácí za stůl k večeři. Čeho domácí hospodářství poskytuje, o ten večer ze všeho musí býti na stole na zna- mení, že se ničím nepohrdá, co pán Bůh požehnal. V dědinách se dává na holý stůl snopek zboží (obilí) a rozloží se; na zboží rozprostře se stolůvka (ubrus), na kterou se jídla kladou. Nejprve suché hrušky, po- tom suché kvačky (veliká řepa nakrájená a nasušená); kolínek (kolník) vaří se za druhé jídlo. Potom mají hrách vařený, krupici žitnou (rozuměj pšeničnou), polévku z dobré smetany, ryby smažené, pivo, místy i víno; pak vdolky a konečně jablka, ořechy a suché trnky (švestky). I na dobytek hospodyně pamatuje a upeče zvláštní vdolek šípinkami (šípky z polní či plané růže) vyložený, který se též na stůl klade. Z každého jídla ukládá se mimo to na zvláštní misku dobytku, aby mu čarodějnice neuškodily. Co se nesnědlo, usuší se v peci a v rozličných nemocech jako výborný lék pod názvem vánoční stravy kravám se dává. Někde dávají o š. večer na stůl též ze všeho obilí třeba desatero věcí, které zůstanou po celé svátky zavi- nuté v bílém šátku (v ubruse) na stole. Po svátcích se to vše utluče a utlučené se dává statku (dobytku), aby měl mnoho mléka. Na mnohých místech, aby jim čarodějnice neuškodily, ovazují o š. večer při večeři stůl řetězy. Aby se jim nohy nepodbíraly, kladou si pod ně železa (sekyry a j. železné věci). Aby se dověděli, kdo z nich budoucí rok zemře, sypou při večeři před sebe na stůl trochu soli. Čí sůl zvlhne, ten do roka umře. Aneb kladou na ohnisko (ohniště) na hromádky řeřavé uhlí. Čí uhlí po čas ve- čeře zčerná, do roka umře. Sfukují hořící svíčku. Táhne-li se ze zhasené svíčky kouř ke dveřím, do roka umře; pakli se táhne k povalu (ku stropu), neumře. Jinde krájí každý při večeři jablka na příky (na příč), ne na zdélku. Rozkrojí-li jádro, umře do roka. Hledí-li někdo z nedomácích oknem do jizby a nesčítá-li dobře sedících při stole, někdo z nich do roka umře. Hledí-li někdo z nedomácích oknem do jizby a uvidí-li, že někdo ze stolujících má na své hlavě hlavu umrlčí, ten jistě do roka umře. Po večeři děvčata celou světnici. zametou a smeti do klína sebrané nosí na křížový chodník. Na tom místě, kde se chodníky křižují, je vy- sypou, položí k nim ucho na zem a poslou- chají. Jaké řemeslo uslyší provozovat', takého řemeslníka dostanou za muže. Děvčata vy- cházejí také na dvůr a poslouchají, s které strany pes zastokne těšíce se, že s této strany přijde ženich. Často brávají děvčata vařechu a chodí kohouta budit. Varechou tlukou na kurník. Ohlásí-li se po prvém zaklepání, vdá se děvče za rok; pakli se teprv po druhém zaklepání ozve, vdá se až po druhém roce atd. Po večeři chodí dívky třásti plotem. Vz Kuldovy Moravské po- hádky atd. II. 282. Na Slov. jest stůl pokryt bílým plátěným ubrusem; v každém rohu stolu leží bochník chleba a uprostřed stolu mísa naplněná obilním zrnem. V Trenčínsku pokládají stůl obilními klasy a potom teprv ubrusem, do každého koutu izby staví ne- vymlácený snop a podlahu postýlají slamou, na níž rodina v noci spává po celé svátky, protože i Kristus v Betlemě na slámě leže!. V Detvě (na Zvolensku) kladou na stůl ve- liký koláč, v němž je od všetkého korenia. Koláč ten pekou gazdiny o š. den přede vším jiným pečivem a zaměšují těsto naň rukama; těsto zaměsivše vybíhají do sadu otírajíce si ruce o stromy, aby mnoho ovoce rodily. Koláč leží na stole přes celé svátky a po svátcích teprve rozděluje se mezi do- mácí lidi. Taktéž stůl jest pokryt od š. ve- čera až do nového roku po celé svátky a chléb na něm i obilí, aby po celý rok po- žehnání bylo v gazdovstvu a chléb nikdy na stole nescházel. Obili jakožto svěcené se uschovává a z jara s jiným se rozsévá, aby se hojněji urodilo. Sláma s podlahy a ze snopů se spaluje. Také bývá za stolem prázdná mísa uchystaná, do níž hospodář při večeři od každého jídla tři lžíce ukládá; to je výsluha domácímu statku (dobytku), o němž se povídá (jako i v Čechách), že o půl noci mluví řečí lidskou a že prý si povídá o svých hospodářích přeje hodným, aby se jim dobře vedlo po celý rok, zlým pak, aby zkapali. A proto dává se jim po večeři ode všeho trochu, i oplatky; slepicím dávají pražený oves, aby hodně vajec nesly a kohoutu mimo to i stroužek česneku, aby bujným byl. Tyto zbytky od večeře házejí také a to po hrsti do studně, do sadu a do ohně: voda aby čistá a zdráva zůstala, sad aby hojně rodil a oheň aby domu neuškodil. V Dětvě kladou okolo stolu řetěz, který tam po celé svátky leží. Po tento čas ne- půjčuje sedlák koní ani bratru, boje se, aby se mu v letě neztratili. Z jara, když po prvé s koňmi nebo s voly na pole jedou, neb když po prvé krávy, telce, ovce na pašu vyhánějí, pouštějí je z chlevů přes na hoře jmenovaný řetěz, aby se po celý rok pohromadě drželi, jako se držel řetěz od štědrého večera do nového roku. Na Zvo- lensku uvaří gazdina trochu hrachu, jen napolo: před večeří jde do izby a hodí do každého kouta hrsť, aby požehnání boží bylo v celém domě po celý rok. Jinde zase hází gazda první tři lžíce hrachu, který k večeři na stůl se přinesl, na stěnu. Při- lepilo-li se mnoho zrn na stěnu, je to zna- mením, že bude hojná úroda v příštím roce, pakli málo, tedy špatná. Jídel štědrovečer- ních vždy týchž bývá několikero. Přede vším jiným jedí se oplatky potřené medem. Gazda sám namaže každému půl. Jedí je stojíce. V Trenčínsku omočí gazda, když byl všechny podělil, dva prsty pravé ruky do medu a dělaje jednomu po druhém na čele kříž přeje: Pán Bůh ti daj šťastného, štědrého večera a štěstí, zdraví, boží po- žehnání po celý rok. Po oplatkách jedí polívky (nejoblíbenější je zelná, zaprávaná kyselou smetanou); potom dávají na stul zelí, hrách, kaši, opekance, koláče, někdy i pirohy a krúč (v zelných listech zakrútěná prosná kaše pečená ve smetaně). Buchty s makem a medem nesmějí o š. večer nikde scházeti. Rusíni na doleních krajích musí míti kutju s makem (vařenou kukuřici aneb pšeničná zrna politá medem a makem po- sypaná) a chudí horalé trenčinští púčky (šlejšky) s medem a makem. Když je při- nesou na stůl, hledí děvčata, aby tomu, kdo je u stolu nejmladší, první lžíci púčkův od úst utrhla. Které se to podaří, ta se do roka vdá. Posledním jídlem bývá smíšenina sušeného vařeného ovoce, švestek, hrušek, křížal a j., čemuž v Čechách muzika říkají. Po večeři hrají o ořechy a mladá chasa a chudobný lid chodí pod okna koledovat a dostává koláče a jiná jídla. Děvčata lijí vosk skrze ořechové skořápky a olovo přes rukověť klíče, soudíce z podoby litiny na stav budoucího muže. Také chodí děvčata třást bezem; s které strany se jim při tom ozývá štěkot psa, s té strany přijde jim ženich. Jiná zase na sv. Tomáše (21/ 12) kousne po prvé do červeného jablka, druhý den po druhé a tak každý den kousek ukousne, až konečně na dohvězdný večer, když sezvánějí na utjernu (jitřní), poslední sousto sní a do kostela jde. Prvního šuhaje, kterého na cestě strestne, zeptati se musí na jméno: toho jména dostane muže. Šuhaj zeptati se musí děvčete na jméno. V tren- čínských horách spouštějí děvčata o štědrý večer kahance na vodu, které dělají z du- bové kůry. Dovnitř dávají kousek loje, zkroutí z nití knot, rozžehnou a spustí po potoku. Je-li potok zamrzlý, vysekají jim jej šuhajci. Obrátí-li se kahanec hore vodou, doufá děvče, že se vdá na horní konec; plyne-li dolů vodou, doufá, že se vdá na dolní konec dědiny; nehýbe-li se od břehu, nevdá se toho roku; potopí-li se, zarmoutí se děvče, že musí umříti. Která milého má, ta spouští dva kahance, za sebe a za mi- lého; plynou-li světelka dolů vodou hezky pospolu, raduje se, že za sebe se dostanou, pakli se od sebe odtrhnou, vzdechne si a už jí není do zpěvu. Obyčejně přicházejí za děvčaty i šuhajci a škádlí je. Místy odlívá ten, kdo první z rána vodu do domu při- naší, buďsi chlapec, buďsi děvče, ode dne sv. Lucie (13/12.) až do vánoc každý den trochu té vody do jisté nádoby. O š. večer když má jíti na utjernu, umyje se jí. Kdo jemu nebo jí u kostela líce utře, za toho se dostane; je-li to stará žena, tedy to značí smrť. Jinde zase, když sezvánějí po třetí na jitřní, běží děvčata k potoku nebo ku řece, myjí si líčka a jdou s mokrými líčky do kostela. Po kostele jak domů přijdou, hned ulehnou a v noci prý se jim přisnije budoucí jejich muž, přijde utříti každý své nevěstě ručníkom líčko. Která vidí ve snách starého, dostane vdovce; které stará žena líčko utře, ta prý umře. Na Zvolensku v ně- kterých dědinách dávají děvčata vykvétat čerešňové haluzky, které řezají na sv. Ka- teřinu a potom v teplém místě chovají, aby do vánoc vykvetly. Kterému děvčeti nevy- kvete, ta se nevdá, ba říká se o ní, že není pannou; které vykvete, ta s ní jde do ko- stela na půlnoční a který šohaj ji ulapí, za toho se dostane. Dětvanští šuhajci kdyžjdou na utjernu, mají v čižmě krejcar; když jdou z kostela, stretnou prý se s duchem budoucí své nevěsty. Také sní každý, nežli jde na jitřní, kousek česneku, aby ho na cestě Čert nevzal, který prý česnek nerád cítí. Kdo by chtěl strygy viděti, které se znají ne- vidomými spraviti a obyč. o půl noci na š. večer rejdy své provádějí, ten musil by prý počnout robiti na sv. Ondřeje (30/11) stolčík o třech nohách; každý večer až do kračunu musí na něm něco udělati, tak aby jej o š. večer dodělal. Potom nechť jej vezme do ko- stela na utjernu, tam se naň posadí a uvidí prý, co po kostele a zvláště okolo oltáře strygy vyrábějí. Jiní zase odkládají od sv. Lucie do vánoc, tedy po 13 dní, každý den po jedné třísce ale vždy z jiného dřeva. Na dohvězdný večer o půl noci složí se třísky do hromady a podpálí se; k tomu ohníčku prý se přijdou všechny strygy z ce- lého okolí ohřívat a tu prý je člověk ten vidí a pozná. Boženy Němcové Babič. 398. a násl. — z čeho. Z cizího se lidé velmi štědří ukazují. Prov. — v čem: v slovích. Ros. Achilles byl štědrý v dařích. Troj. 149. V almužnách š. BO. — při čem. Při vřech věcech štědrým býti. St. skl.— v co: aby v almužny byl štědr. Št. N. 339. — komu. Prokop byl štědrý hostem. Brt. S. §. 111. — Š. = hojný, reichlich. Štědré slzy vylévati. Troj. Š-ým pitím hlavu obtí- žiti. Reg. zdr. Š. náklady. Ras. Š. přídavek (větší). Sych. — Š., ého, m., osob. jm.