1. Hořeti
1. Hořeti. Vz o časování Listy fil. 1884. 452. Gb. a o původu Listy filol. 1880. 188. — abs. Horúcí oheň. Hod. 83. a. Ten hoři! Vz Opilý. Líce její h-ly. Šbr. Horala linda, linduška, seděla pod ňú Babuška, jiskerky na ňu padaly, mládenci o ňu plakali. Sš. P. 641. Vždyť celá hoříš! Sá. On jen hoří (je červený). Us. Fch. — čím: rozhorle- ností. Sá. Čiš hoří vínem, ret hoří láskou. Osv. VII. 31. H. nenávistí, Osv. V. 765., nedočkavostí, mstou, Šbr., touhou. Osv. Abyste vínem h-li. Alb. 29. b. Peklo hořície onném věčným. Hus 1. 21. — jak. Uhlo- vodík hoři plamenem bledým, nažloutlým. Kk. Ohném oči h-ly. Lpř. Svička hoří tiše (neplápolá). Us. Hoři to jako shnilá kočka (říkají pastevci, když jim na poli nechce hořeti). U Žamb. Dbv. Horí mi srdiečko plameňom. Ht. Sl. ml. 233. H-lo srdečko plamenem, když dohořelo, zostalo kame- nem, Sš. P. 274. (758.). Celý kraj hořel rudým ohněm; Opál lunou hoří. Vrch. H. průhledně; Láska mateřská přes časy, přes hrob hoři. Nrd. Keř ohněm hoře neshořel. Krist. 5. a. (Voz) hořieše zlatem. Alx. H. v. 79. (HP. 61). Čím více se přikládá, tím vice hoří. Bž. — kde. Láska mu v srdci S Hoří mu hlava = a) má červený vlas, b) je potřeštěný. Us. Kšť. Líčka mu hoří. Hdk. — proč. Pro ti marnosti budou h. v čistci. Št. Kn. š. 143. A ten (vůz) pro blesk vešken hořieše. Alx. V. v. 1244. (HP. 30.). — v čem. Mimochodnik vešken hoří v zlatě., St. skl. V. 2. Velmi hoři v boží milosti. Št. Opat. 317. Srdce v túhách hoří. Hrad. 53. b. — za kým. Moje srdiečko za dievčatkom horí. Sl. spv. I. 2. — k čemu. Vyprovodila mne až k té myslívámě, až k tomu hustému boří, mé srdce k ní láskó hoří. Sš. P. 395. Ani tak nehorí svieca farárovi, ako dievča horí k svojmu frajerovi. Sl. sp. 203. — kdy. Na sv. Jano trie sviece horia. Sl. sp. 186.