VýrazVýraz, u, m. = vyražení, vytisknutí čeho, das Ausdrücken, der Ausdruck. Pozření plné v-zu otevřenosti. L. V. přízvuku, der Akcentstoss. Posp. — V. = slovo, vyjádření, der Ausdruck, das Wort. Pal. Rdh. III. 233. Někdy stačí, slovol. V. pathetický (stráznivý). Nz. V. přesažitý (přepjatý, hyperbolický), hyperbolischer Ausdruck; nářečný (z ná- řečí), mundartischer A.; jednoduchý, einfa- cher A. Nz. V. tváři, citu, úžasu, žalu, útrp- nosti, podivu, nevrlosti; Člověk s výrazem dobroty ve tváři. Us. V-zu nabyti, uličnické v-zy, citům v. dáti. Dch. V. o jednom roz- měru (linearní), o dvou, o třech rozměrech, v. stejnorodý, různorodý. Jdč. IV. 2. Výraz v mathem. = jedna n. více veličin se zna- meními jakožto celek považovaná; Obecný v. pro číslo n. cifrové; V-zy algebraické vůbec dělíme v pouhé a složené a mimo to v provedené a naznačené; V. dvoučlenový (binom), trojčlenový (trinom), mnohočlenový (polynom); V. rozměrový; V-zy (algebraické) souměrné či symmetrické; v. částečně neb ohledně některých veličin souměrné; výraz se souměrnými součiniteli; Výraz geome- trické posloupnosti. Šim. 9., 31., 40., 41, 77., 171. V., senio confectus' bylby více než přehnaný, bylby nepravdivý; Biskup kra- kovský Gedeon všeobecné nespokojenosti dav v. nabídl trůn velkopolský Kazimíru; Ku konci 12. věku přichází v. mansus, lán, na němž asi 90 rak. měr vyseto býti mohlo; Srdcelomný byl v. jejich žalu. Ddk. III. 17., IV. 27., 144., 305. (Tč. ). Opravuje apoštol v. svůj předešlý; Leč od povšechnějšího v-zu přechází Pavel k místnějšímu; Tím upřílišeným a přesažitým v-zem vyjadřuje; Neobyčejnosť v-zu toho; Podivuhodná jest ozdobnosť a jemnosť výrazu jeho; Kterým vybraným výrazem mysl jejich získati musil; V. ten čerpán jest ze vnitra samé křesťanské víry. Sš. 11. 9., 11., 157., Sk. 191., 206., 207., J, 12. (Hý. ). V. oka (měkký, snivě chtivý, čarovný). Hrts. V. obrazný. Dk. P. 94. V. vybledne, sploští se, zvrhne se ve planou frasi; Křivé užívání, zneužívání v-zu. Mus. 1880. 431., 432. — V. = vyobrazení, obraz, podobizna, der Begriff, die Vorstellung, das Bild in der Seele. V. věrný, věrnosť v-zu. Nz. On byl jakoby živý v. všelikého práva. Ddk. II. 6. — V. = co se vyrazilo n. vy- bralo, der Ausschuss. Býti na v-zu (přebý- vati). Jg., Šm. — V. = výstřelek, der Aus- bruch, Trieb, Schössling. V. nový. Klády z kůry v-zy pouštějí. Um. les., Škd. exc.
