Kutiti
Kutiti, fodiendo eruere; moliri, machi- nari, od kouti prostředkem parte. kut. Šf. III. 488. Ten včera kutil (lál, schimpfen)! Mor. Vck. — co jak. Pokutně zlosť k. Smil v. 469. Mžhúraje okem zlosť kutí. BO. — kde. Nazírá, co se to kutí v hustiny lóně. Ntr. V. 25. — čím kde. Kuce-li (šťourá-li) kdo bičiskem v ohni. Mor. Brt. — na koho —-- mluviti; hubovati. Ten se naň něco nakutil! Ten mu vykutil = vy- huboval. V Bystersku, Sn., u Olom. Sd.