Požiti
Požiti. Mají trestu p. Arch. VII. 255. Chce-li toho Martin požiti. NB. Tč. 8. Dobré tedy mysli požívej. BR. II. 39. a. Ktož mnohých p-vá (užívá) slov. Hus I. 271. Ty výrobky požívají dobré pověsti, lépe: sly- nou. Pk. Která strana k čemu právo mieti bude, ta toho poživ. Vš. 26. Té rady poživ želel potom toho. Výb. II. 438. — čeho jak. Kdo chce básně z plna p., musí ji slyšeti. Dk. Nečiníš zlého, jenž dobře požíváš přísahy. Hus I. 98. P. něčeho v dobrém způsobu zdraví. Mus. 1880. 356. Požíval (cizích) peněz mocí. Let. 235. Dokud roz- umu člověk právě požívá. Hus II. 130. Zle toho požive. Výb. II. 442. Nepoživeš toho dobrým. Výb. 1. 634. Chtěli-liby se ne- přátelé položiti proti vám z duolu, poži- vete jich z děl a muožete se hned za vrch položiti. Výb. II. 1007. — kde. Požívala v lidu veliké vážnosti (byla u veliké v. Brt.). Us. Lásky u lidu p. Us Pdl. Před soudem p-li rozličných výsad (měli výsady). J. Lpř. Ve spolku převahy p. J. Lpř. — čeho k čemu. Kto daróv jeho rozumně k jeho vóli bude p. Hus III. 27. — v čem. A můžete-li pana z Rozmberka v tom p., aby též poslal. Arch. VIII. 80. — čeho čím: rozkoše smysly. Vlč. — zač jak. Potom za to vším zlým požili. Let. 278. — kdy. I také potom v čas potřeby nastalé jich (práv) p-vali. Kol. 3. Včera a dnes trochu už požila (pookřála, po nemoci se sebrala). Na Vsacku. Vck., Brt. D. 254.