ProtivaProtiva, y, f., protivení, odpor. P., vedlé sebe postavení dvou, svou povahou proti sobě stojících představ, aby se znaky jednoho předmětu lišící se znaky druhého předmětu objasnily a vysvětlily. Blř. Der Gegensatz, der Widerstreit, das Gegentheil. Kat. 2865. Druhý zloděj řečí lstivú mluvieše mu na protivu. St. skl. 2. 65. P-vy nálady, Stimmungskontraste. Dch. P. národní, ná- boženská, strohá, absolutná, naprostá, vzta- žitá, poměrná, zaostřelá (oxymoron). Sš. I. 25., L. 46., J. 25., Sk. 66. (Hý.). P. tím se zaostřuje ; P. nemusí se v té přísnosti a stro- hosti bráti; To jest jedna strana p-vy té; V něm (v Pavlovi) veliké p-vy duchovního života se spojily; Kdež podobná p. či an- thithesa přichází; Při tom p-vou přirozeného a nadpřirozeného narození věc tu vysvětluje a odůvodňuje; Pro shlazení té p-vy čtou někteří rukopisové; Slovo to stojí v p-vě proti slovům . . .; Vylití darů ducha sv. jenom s křestem Janovým v p-vč stojí; Aby větši důraz měla ta zamlčená p. mezi modlami a pravým Bohem. Sš. O. 161., L. 5., Mt. 11., I. 8., 31., J. 20., 122., 276., Sk. 7., 88. (Hý.). Vz Protiklad. — P., proti- venství, die Widerwärtigkeit, Plage, Ver- folgung. Když to už jednou veme (== vezme) do p-vy, pak je to pořád protivné. Us. u Cho- cerad. Vk. Dán jest všem a v protivu (Kri- stus): div že mne vidíte živu pro tu mú těžkú protivu. St. skl. — P., y, m., protivník, der Gegner, Widerpart. Us. — P., vyběráček, kdo si rád vybírá. Us. u Jilem. — P., ničema, der Taugenichts. Ty p-vo! Us. u Něm. Brodu. Všk. To je protiva člověk. Na Ostrav. Tč. — P., na Mor. a na Slov. = proti. Protiva tomu nic nemám. Před našima na protivá rozmarýn se tam zelená. Sš. P. 318. Kdes včera večír byl ? Galanečko moja, enom na protivá (vis a vis). Sš. P. 310.
