SvětidloSvětidlo, a, n. = čím se svítí, ku př. louč, dračka, Kienspan, m. Strsl. světilo, lux, příp. -lo. Mkl. B. 97 (Hý.). Nebeská s-tidla (hvězdy). Kon. S. nohám mým slovo tvé. Ž. wit. 118. 105. Dle Gb. vydání: Svietlosť noham mym slovo tve. Přišel k nim, když byli s. rožhli; S. shasila. NB. TČ. 76., 85. Jeví se oni co s-dla. Sš. II. 169. Zamrkl šohaj mezi dolinama, svítí mu děvča dvěma s dlatna; U Martínků na rohu, mají dívku z tvarohu a pacholka ze světidel, já sem ho tam včera viděl. Sš. P. 403., 687.