ToTo = pak, potom, dann. Kdo tu trávu žnúti budě, to ten prsteň nosiť budě. Sš. P. 168. A jak mi to jedno kvítko urveš, to se mne ty, synečku, něvezmeš. Sš. P. 292. Jak zakrojil do chleba, to krev z něho běžela. Sš. P. 91. Jestli kadě pozdvihneš, to ty pekla vymineš. Sš. P. 774. (Tč. ). Rob, švagrova, jako ja, to budzěš měć kus chleba. Sš. P. 91 Starý pták učí mladého okolo hnízda se pouštěti, to s ratolesti na ratolesť létati. Kom. — To, a to, und das, und zwar. Tým dálej ju vy- dala, to do cizej krajiny mezi ty Turky; Mamička nám umřela, to včera od večera. Sš. P. 106. A já za svú pravdu nechci sě liknovati, ni malému, ni to velikému řádem odpoviedati. Hus III. 276. Anně dal díl jeden a to výborný. Vz A ve větách spojovacích, č. 4.; Věta spojovací, Ten. — To, neutr. zájmena ten. Vz Ten. — Po to neklade se infinitiv, nýbrž nová věta s aby. Vz: Ten, S to. — To appositivné jest zbytečná vymo- ženosť doby novější. Včely, hmyz to uži- tečný, snášejí med. Brt. — To = tu, da. Kde ste se to už maměnko, kde ste se to vzali ? šak ste to take bévali, dež ste beli malí; Co to slovo promluvila, to tři sta mil uje- chala. Sš. P. 720., 791. (Tč. ). — To to, wa- rum nicht gar! Urazil jsem vás? to to! Us. Dch. Má peníze? I to to, nemá ničeho. Nvk. Vz Ten, Toto. — To. Je-li podmětem zá- jmeno to, srovnává se spona býti s vý- rokem v rodě a čísle. To jsou žáci; to byly hody. Kz. Vz Ten.
