Věty výpustkové
Věty výpustkové, elliptické. Svoji k své- mu (i. e. se hlaste, hleďte, se mějte a p. ). Věty výpustkové jsou věty nedokonalé; mají platnosť vět úplných, ale tvaru vět úplných nemají. Sbíhají se zejména: 1. v rozmluvě. Kdes byl včera. V Lužánce. Sám ? S bratrem. Vm. N. o v. 13. Na mor. Zlínsku: Šak já vám povím, dám, až enom (větou takovou vyhrožuje se trestem, pomstou do budoucna)! Pomož nám! Ale pomožu, pomožu. Že by to drahé bylo, néni. Dajte mi kúsek! Na mor. Zlínsku. Vz Brt. v Mtc. 1878. 29. — 2. V příslovích, zvoláních a p. Pěšky jako za vozem. Chvála Bohu! Sláva mu! S pánem Bohem! Ticho! Pozor! Zajíc! Vm. ib. 13. —