VáhaVáha. Mkl. Etym. 374. a., Tk. VIII. 409., 410. V, Wage. Schd. I. 26. V. lučebnické, Stč., Mohrovy, ZČ. I. 82., třídicí, ZČ. I. 92., stolní, desítkové, stotinové. Kod. — Přenes. K něčí prosbě váhu strojiti (počíti uvažovati). Ezp. 1195. — V. = tíž. Ztráta váhy ve vzduchu. Vz MS. 86. V. specifická. ZČ. I 83. Oceňování váhy dobytka. Vz KP. VI. 454. nn. — V. = k nošení vodních vě- der s dvěma háky. Us. Rgl. — V. = i*vä, mina, hřivna. Dal jim deset vah. Ev. olom. 328. — V. = povaha, míra. Dělá dycky svúm vahúm (stejně dle svých sil). U St. Jič. Vhl. Na panskéj sa žádný nepotrhá, tam děłajú všeci váhú (= po vůli, pomalu). Brt. D. — Já jsem svůj váha = Pepík (praž- ský). Us. v Praze. — Váhy u vozu. Cf. Brdce, Brdíčko (dod.).
