Způsob, spůsob
Způsob, spůsob, u, m., způsoba, spůsoba, y, f. Brs. 275. doporučuje tvar způsob, Vy- mazal v Km. 1855. str. 326. a 551. a Bač. ve Výzk. 22., 53., 72.: spůsob. — Z. = způ- sobení i co způsobeno, die Wirkung, das Werk. Když tam božím z-em přijel. Štěst. Z. a řízeni boží. Aqu. Ktož se mocí protiví, božiemu sě zpósobu protiví. Kšch. 45. Kristus tělo vzal zpósobem ducha sv. z Marie panny. Št. N. 186. 27. Toť jest z-bem božím. Kšch. 2. Mníte-li, byť dotud pokoj podržal sě v naší zemi, kdyby to nebylo zpósobem ciesaře Karla i krále českého? Kšch. 17. Buoh práci naň vložil některým tajným svým zpó- sobem. Št. Kn. š. 88. 35. Zpósobem božiem od věčnosti ostal jest v chrámě. Hus II. 28. Božím zpósobem a přepuštěním bude někdy míti nedostatky. Št. Kn. š. 29. — Způsob, způsoba = podoba, tvářnost, obraz, forma, die Form, Gestalt, Figur, äussere Beschaffen- heit. Způsob nějaký na sobě ukazovati. V. Kteraké jest z-y a oděvu muž ten. Ben. V. Z-ba přelepá, ušlechtilá, mladá, panenská, mužská; z-ba života ani tlustostí zhrubělá ani churavostí posvadlá; Jupiter v z-bě va- ječné zlíhal atd. Troj. Vzav na se z. hada. Solf. Podstata i způsoba, Wesen und Gestalt, Substanz und Form. Dch. Na černých ka- deřích se třpytila ozdoba zlata ve způsobu koruny. Šbk. Duch sv. sestoupil v tělesné z-bě jako holubice. Sš. L. 54. Ve způsobu vejce. Ler. Spůsob jsou requisita a náležité slavnosti aneb ceremonie. Bdž. 75. Pod spů- sobem ovčím vlka neznati. MP. Toto pak toliko pod z-bem přímluvy předkládám. Žer. 350. Má-li řečník jeho zpuosob neb formu té předpřísahy před námi v přítomnosti druhé strany vydat? a kterými slovy ji odbyti má; Formy nebo jinak zpuosoby tej přísahy na- učiti. NB. Tč. 171., 266. Že duch sv. v způ- sobu ohně poslán býti měl. BR. II. 14. a. Přistoupil pokušitel v osobě neb z-bu člo- věka. BR. II. 15. b. (Měli-lioy) nesvěcený oplatek za sv. zpósob chleba a tak za tělo božie; Ďábel vzal zpuosob hada; Neb jest krásný zpuosobú mezi syny lidskými; Mrtvý, maje zevnitřní zpósob člověka, ani jie, ani pie . . .; Majíce zajisté zpuosob pobožnosti. Hus II. 183., 429., III. 7., 293., 303. Sformoval tvory rozdílné způsobami. Kom. Každé věci svůj způsob. V svátosti jest z-ba vidoma. Hil. Tělo a krev pod obojím z-bem přijí- mají. Štelc. Pod obojí z-bou přijímali. Apol., Háj. Přijímánie pod oběma zpósobama. Arch. III. 212. Mají věřiti, žeť pod zpósobú chlebnú ne samo tělo jest. Arch. III. 453. Pod z-bem chleba jest posvátně tělo božie a pod zpó- sobem vína jest také posvátně krev jeho; Pod zpósobami (chleba a vína) jest pravé tělo a krev syna božieho. Št. Víra pod jednou z-ou a pod oběma; Kněz pod obojí z-ou. Er. Pod z-ou chleba jest živé tělo Ježíše Krista, lépe prý: v z-bě, ale i ona vazba jest dobra, jak uvedené příklady do- svědčují. — Na způsob, ve způsob = podlé podoby, in Gestalt. Na z. koule; Na z. toho oděvu jiný si šíti dal. Har. Umyvadlo na z. plže. Vrat. Veselý až do z-bu všetečnosti. Jel. — Způsob, způsoba = zámysl, zástěra, plášť, barva, der Vorwand, Schein, Anschein. Pod z-em a zástěrou. Plác. Vloudili se tam pod z-em poselství. Solf. Pod z-em přátelství. Háj. Aby sněmův a zjezdův krajských obec- ních pod nižádnými vymyšlenými z-by ne- pokládal; A jestližeby který odšel pod s-bem žebroty chtíc své lotrovství provozovati. Zř. F. I. A. V., Ps. XXV. Svěřil-liby se kdo v své při kterému řečníku, tedy ten řečník druhé straně žádným s-bem raditi a pomáhati nemá. Kol. 20. Král vzal tisíc zlatých pod z-bem puojčky. Let. 211. Pod z-bou nábo- ženství provozuje své lakomství. Dač. — Br., Har. — Způsob = míra, v jaké kdo stojí, stav, der Stand, Zustand, die Lage, Verfassung. Jest v nešťastném a zlém z-u. V. Dva dni v tom zarmouceném z-u trval. Har. Z. tesklivý a bídný čekancův. Kom. Ještě jsem ji nemocnou nalezl, avšak něco v lepším z-u. Žer. Požiti něčeho v dobrém z-bu zdraví. Mus. 1880. 356. Aby se chovala (kaplička) v dobrém způsobu. V. Zelený. Živ. Jg. V jakémkoli s-bu sě najde (mé psaní), nedej se pejše přemoci; V témž s-bu nyní zůstáváme, v kterémž sme z počiatku byli a směl bych říci i v horším; A tak sem Vašnosti summovně oznámil, v jakém s-bu zdejší věci jsú nyny postaveny ; Pročež neračte se diviti, jestli se znovu na Vašnosti spůsob nynější (Gesundheitszustand) dotazuji; Karlíčka, kterého sem na Rosicích s paní Mandou v dobrém s-bu zanechal. Žer. 10., 16., 18., 311., 347. Jak sem zdráv z domu odjel, tak ještě v témž s-bu se vší čieládkou svou zůstávám. Žer. 1591. Věci k lepšímu s-bu přivésti. V. — Způsob = obyčej, zvyk, povaha, die Gewohnheit, Sitte, Manier, Weise, Art, der Gebrauch. Starodávný z. zachovati. V. To je tvůj z. D. Lidé divného způsobu. Háj. Z. pohanský vykořeniti; Ten z. se po dnes zachovává. Har. Při s-u svém starém zůstati; starý z. svůj zachovati; neměniti se v svých z-bích. V. Nese to z. světa. Kom. Nový z. mysli vzíti. Jel. Ryby mají způsob z vody vyskakovati, lépe: vyskakují. Tu poručníci vedlé práva a starobylého způsobu býti nemohou. Zř. F. I. D. XXX. Ale nej- prve má žalobník... vybrati to, čehož žádá, ve všech věcech spůsob požádání slušný zachovávaje. CJB. 387. Slušné s-by v obco- vání, gute Umgangsformen. Ten jemných z-bů není, der gehört nicht zur feinen Welt. Dch. Spolu řádné manželstvie vedúce pře- bývali sú vedlé s-bu církve sv. NB. Tč. 288. Jediné že dřevním zpósobem otce jeho podržalo (udrželo) sě chvilku královstvie. Kšch. 4. Klečenie a na tvář padánie v mo- dlení jest hodný zpósob. Hus II. 316. Za- chování dobrých z-bů činí pěknou ozdobu. Sb. uč. Na každé dědině způsoby jiné. Rb. — Způsob = slušnosť, míra, der Anstand, die Art, Lebensart, Artigkeit. To je proti všemu z-bu. D. Má pěkný z. ve všem jednání. Us. Někoho z-bům naučiti. Dch. — Způsob = přirozená jákosť, povaha, natürliche Be- schaffenheit, der Charakter. Ten ostrov ve svém z-bu velice pevný. Har. Ty znáš z. lidu českého. Háj. A ti živlové mají své přirozené povahy, z-by. Byl. Až jsem lépe spatřil z. jejich. Br. Povaha n. z. těla, die Leibesbeschaffenheit. Nz. lk. To pivo má spůsob dobrušského. Us. u Dobrušky. Vk. Veliká potřeba a spůsob těchto těžkých časů. Ž. S. 19. (Brt. exc). Móžeme z velikosti a moci stvořenie mysliti a spatřiti stvořitele moc a zpósobu. Hus. I, 83. — Způsob, způ- soba = rod, pokolení, druh, Gattung, Art. Šat starého z-bu. Us. Dch. Z. zlomku. Nz. Jednoho z-u. V. Nacházím ještě i jiný z. kosatce planého. Byl. Důvodný z., der Syllo- gismus. Kom. Z-by úsudku: z. kladoucí, modus ponens; zamítací, m. tollens; kladmo zamítací, m. ponendo tollens; zámětmo kla- doucí, m. tollendo ponens; rozborný, metho- dus analytica, vzestupný, meth. inductiva; sestupný, meth. deductiva. DJ. 69., 72., 96. Ct. DJ. 48., 55., 57., 60., 63. Z-by úpravy poetické a prosaické. KB. IV. — Způsob, kterým se něco děje, cesta, míra, prostředek, die Art und Weise. Z. zpěvu (melodie), správy obecné; jakým z-bem to šlo; tímto (týmž), podobným, ne jedním, rozličným, rozmanitým, vším, mnohým, divným, jiným, stejným, rovným, každým, dvojím z-bem, všemi z-by; jaký z.; na takový, ne na jeden, na ten, mnohý z.; není jeden a týž z.; jiný z. jest; žádným z-em to nemůže býti. V. Ačť jest ona božím způsobem (nach Gottes Willen) sešla s světa. Na všechen z. Us. Z. dělání, Har., léčení, psaní, čtení, řeči, berně; dobrým z-em něco povědíti. D. Z. učení, života nějaký si oblíbiti. Kom. Z. mluvení, vysokého mluvení. Us. Nepřátel- ským z-em. Har. Z. válečný. Ten z. vešel lidem v obyčej. Sych. V ten z., tím z-em. J. tr. Z. počítací, početní. Nz., Er. Z. myšlení, postupovací (progressio), učebný, vyučovací, die Lehrmethode. Hš. Mnoholi činiti má summa náhradní, ustanoví se z-bem nařizo- vacím, im Verordnungswege. ŘZ. 1850. č. 1. §. 18. A Manželka zase jemu tentýž statek vzdala a jiný svůj též všecek z-bem již oznámeným. Kol. 45. Z. celení, die Inte- grationsmethode ; provozovací, die Betriebs- art; z. postupování v něčem, z. nakládání s něčím, die Verfahrungsart, Nz.; z. vydě- lávání, die Gerbmethode, hemlocký, die Hem- lockmethode; z. barvení, die Färbemethode; z. odhadu, die Schätzungsmethode; z. pří- pravy, die Zubereitungsmethode. Šp. Z. vy- mýcení, das Ausforstungsverfahren. Sl. les. Obecní z. mluvení, allgemeiner Wortgebrauch; z. života, činnosti, Handlungsweise; Učinil to na svůj z. Dch. Z. vyživování. Us. To se stalo dvojím z-bem (dvojako. Pk.). Z. po- četní = návod, jak počty téhož druhu vy- konávati třeba. Šim. 7. Z. třídění, das Klassi- fikationssystem, z. stavění, die Konstruktions- art eines Gebäudes. J. tr. A čiby si ty naozaj rád k nej? Veru naozaj, len povedz ako? Ako? Aj tomu je zpôsob. A keď len tak chceš, sám ťa zavediem Dbš. Sl. pov. VIII. 23. S hlediště slovanského nazývati lze tehdejší politiku knížat českých na všechen z. pochybenou. Ddk. II. 72. Z. (určovaní variantů) odvislý či rekurrentní, neodvislý či independentní. Čs. math. X. 208. Z. otázky jeho má do sebe cosi číhavého; Duch sv. volil dary ty prostředně skrze apoštoly dá- vati z-bem řádným a svátostným; Leč z. tento doplňovati a vázati nad míru jest nucený a spletený; Překládají tak proti z-bu mluvy. Sš Sk. 74., 98., I. 105., L. 196. Věříme Vašnosti, že nám zpuosob a řád od- kladu podlé práva zvyklý odepsati ráčíte. NB. Tč. 101. Na všechen z. ti to dám. Kn. poh. II. 133. Nález učiněn na tento z. Žer. Nižádným z-bem domů se navrátiti nemohl. Štlc. V biblí jest nemálo na ten z. mluvení. Bl. Jedním se z-bem rodíme, tisícerým umí- ráme. Č. — Pozn. Místo způsob lze v tomto smyslu i jiných slov užívati: Neví, jakou radou by se dostal ven. Us. v Kunv. Msk. Takovýmto dílem se ti to nepodaří. U Sol- nice. K té radě žádnou měrou nepřistoupím. Mk. Nechtěla živou věcí domů. Us. Těch úřadů nemá král zastaviti ani zapsati žádnou věcí. O. z D. Cf. ještě Čin, Míra (ku konci), Weise. — Z. v mluvnici, die Art, genus. Z. slovesa jest čin (Art und Weise), kterým spojujeme podmět s výrokem Bž. 166. — Určité z-by: ukazovací (oznamovací, m. indi- cativus), rozkazovací (m. imperativus) a žá- dací (spojovací, dle Vm. 71. výminkový, m. optativus, conjunctivus, conditionalis); k způ- sobům počítají se také jména slovesná (no- minalní tvary slovesné): neurčitý z. (m. infi- nitivus), dostižný způsob (supinum), příčestí (participium), přechodník (přestupník, m. transgressivus). Vz jednotlivé způsoby: Indi- kativ, Imperativ, Konditional, Optativ, Infi- nitiv, Supinum, Příčestí. Transgressiv a Bž. 166., Km. 71., 73., Zk. Ml. 2. vyd. II. 125., 130. a j. a stran známek způsobů také S. N. VIII. str. 667. O způsobech vět vz: Věta. — Z. = příhodnosť, die Bequemlichkeit. Ros. 330*