Zrak
Zrak, u, m, od zř-íti (cf. Gb. Hl. 146.) = co se zří, zázrak, vidění, úkaz na nebi, die Himmels- o. Lufterscheinung. Zraky na nebi. Zlob. — Z. = čím se zří, smysl vidění, vidění, das Sehen, Gesicht, die Sehkraft, der Gesichtssinn. Z. ostrý, bystrý, Kom., Nz., tupý, dlouhého zraku (jenž blízko ne dobře vidí), krátkého zraku ; krátkosť, slabosť zraku; z. blikavý, Us., horlivý. Troj. Pátra- vému zraku jeho nic neušlo. Mus. 1880. 472. Zrak otražitě točil kolkolem. Kká. Td. 43. Bočním zrakem hleděl v rozčilenosti na stěny. Koll. Zde byl nedostatek toho, co by aesthe- tickému zraku blaho činilo. Koll. IV. 206. Zrakem barvy rozdělujeme takto...; Kejklíř činův obratností zrak (oči) diváků mámí Kom. Z. jejich ztupil. Br. Z-u zbavený, V., zbaviti, z. odníti, o z. připraviti. V. Z. se mu trhá. D. Sešel na z. (oslepl). Kram. Z. ztratiti. D. O z. přijíti; na z-ku poraženu býti. Sych. Zrak ploditi, zření působiti, vi- děti. Kat 2103. S libým z-em někoho pro- vázeti. Troj. Z. čistiti. Z. vytříti. Vytřel mu zrak = ošidil ho, betrügen; Protřel (vytřel) mu z. = oči, k rozumu ho přivedl, omyl mu ukázal, oči otevřel, Jem. den Staar stechen, die Augen öffnen. Jg., Č., Lb. a j. Z. na něco, v něco, k něčemu upříti; utkvíti (ustrnouti) zrakem (myslí) na něčem Nz. Proměnil se celý v z., er ist ganz Auge. Šm. Dálka zraku, die Sehweite; klam z-ku (optický), optische Täuschung. Nz. Osa z-ku. Nz. Před sobe z. upírati, vor sich hinstarren; z-ku pozbyti; Zděsil se, až mu přešel z. a sluch, dass ihm das Sehen u. Hören verging; Nechtěl svému z-ku věřiti. Dch. Z. se mu probral. Dl. Otcův strhaný z. mě spatřil. Cimrhz. Myth. 251. Přejiskřím zrakem nej- bystřejší z. Shakesp. Tč. Zľakne sa zrazu, okolo pozerá, jakby vlčiu tmu mal, zrak si pretiera. Č. Čt. I. 328. Z. ako strela už šprihá; Hájnik chráni les svoj jak oka svojho zrak. Phld. IV. 11., V. 54. Toho už dávno mám ve zraku (mam naň s kopce). V Kunv. Msk. Páry oř (lokomotiva) tu letí mrakem a plá v temnu rudým zrakem. Čch. L. k. 15. V temné řase z. se koulí divě vytřeštěn. Čch. Bs. 81. Když z dálky na něm plachý utkvěl z. Vrch. Strýc na to místo a zas k dveřím zrakem těkal; Před cizím zrakem jich (listů) nikdy neotvíral; Z. tam nepro- niká; Volavka ryby zrakem pohlcuje; Tam se na stěnu upjal z.; Potrhaný z.; Druh druha zrakem zkoumá. Kká. Td. 22., 45., 46., 51., 54., 126., 284. Pod šírym zas nebom stála deva, zrakom divo merajúc končiny, jako sokol, keď plachú hrdličku honí sem tam z krovia do kroviny; (Fijalko) kdekoľvek si v tôni, z. môj ťa najde čäkavý. Ppk. I. 26., 58 Ach! jakže, jak nedívať sa, keď z. na nej primretý!? Btt. Sp. 55. Odej sa smútkom ako hmlou a mrakom a zase pozri na svet slnca zrakom. Hrbň. Rkp. Ľubosť mojej priateľky oči má jasné a zrak tak veľký, že sa ti na dno prebila. Sldk. 278. Zrakma tajnýma okolo hodí. Sldk. 285. Srsť dubkom sa jaží, hromovými z. iskrami strílá; Prítomní bystrý napnú z. a ušma nachyľá ; Tú mne milosť udelil, že mňa živého nechal: však za to rozkázal mi ujať z. a svetla vy- páliť. Hol. 127., 172., 390. Byla nebesa otevřena pro z. jeho duchový; Přese všeliké jeho ponížení protřelý z. (das geübte Auge) čísti mohl napsaná na tváři jeho slova; Do- mýšlivá sebědůvěra zraky jejich čirou mhlou ostírá; Pán z. vlídný a milosrdný naň upřel. Sš. Sk. 90, J. 32., 51., 159. Oznámil jest nám, že peněz, což mu právo najde, za svuoj z. vzíti chce; Já zraka svého nepro- dávám za nižádné penieze; Žaluje o svůj z. NB. Tč. 252., 254. Pro mdlobu zraku mého očima mýma spatřiti jsem ji nemohl. Skl. I. 186. Pokudž z stačoval. Ler. Blbý z. uhra- ňuje, pronikavý z. mámí (okuzluje). Mus. 1856. 60. Svůj z. k lesu obrátil. Dh. Jir. Kdež jest oko zdravé a jasný z. mající. BR. II. 245. a. Věc zraku nevídanou ukazují. BR. II. 619. b. Z. svůj o něco upříti. Št. N. 33. K divu je přivedl, když jest před nimi slepý z. vzal; Také pro jeho z. ostrý žádný jeho stihnúti nemože. Hus II. 78., III. 28. Uzený slanec a nadívaný rak činí dobrý z. Us. Nrd., Bž., Č. Kdo má špatný z., vytři si prvním kvítkem, jež spatříš, oči a z. se napraví. Mus. 1854. 536. — Vz S. N. X. 406.—412., Čs. lk II. 16., III. 263., V. 139. — Zraky = oči, die Augen. Iskrných zrakóv; svá umdlá zraky k nej (k ní) obraceli. Rkk. Alexandr vzveda zraky. St. skl. A ľudia von oblokmi na tie holé zeme zrakma bez- nádejnýma nemo pozerajú, s rukama slože- nýma, čo bude, čakajú. Lipa II. 273. Nelze duchovní obrod zrakoma tělesnýma spatřiti. Proch. Děj. bibl. II. 35. Sklopiti z-ky. Šml. Rukou si zraky zastírá upírajíc je v dálné kraje. Mch. Otevřel zrak udivený. Vrch. Zraky ustrnulé točil po stěnách; Z ky jeho k nebesům se zvedly; To lemování bilo v zraky. Kká. Td. 14., 51., 52. A z plných ňáder vzdychy sa vinú jak hrachy sĺz z mi- lých zrakov. Sldk. 524. A pred ním sa zablýskne naráz, až zrakma oslepne; Líca budú tehdáž peknejšé nežli je ruža a zrakyjasnejšé nežli je hvězda sama. Hol. 8., 384.Smrť má velmi ostré zraky, vidí jima podoblaky. Anth. Jir. I. 92. Kto má tako světlázraky, by mohl ty cěsty poznati ? Alx. (Anth.Jir. I. 3. vyd. 33.). — Z., a, m = božíkpohanský zlý. Č. Čt. II. 386. To bysme ostalibez vody? Odpověď: Ba kého zraka! Slov. Zátur. Priat. III. 91.