Zvod
Zvod, u, m. = zvedení, uvedení, vedení, die Führung, Leitung. Zvodem vlastního ducha puzený. Ráj. Hájže si Slovan krásy svojho rodu od zlých motýlov, od hadieho zvodu (— svodu, svedení, Verführung). Slov. Hrbň. Rkp. — Z. = skutečné uvedení kupu- jícího n. dědiců jeho, nebo původa vedlé práva v dědictví zprávce n. pohnaného, die Einantwortung einer Sache, exekutive Ein- führung in den Besitz, inductio o. missio in bona. Vš. 572., Výb. I. 993. Dle zříz. zem. byl z. druhý stupeň či krok exekuce (po úmluvě). Obdržel-li původ při o kterú summu a nebyla by mu ve dvú nedělí dána od toho. na komž mu jest přisouzena, po dvú nedělí po rozsudku žádati má, přijda k sta- rostovi komorničímu, na úmluvu, a bude mu dán komorník na úmluvu a jestliže mu po té úmluvě ta summu ve dvú nedělí nebude dána, má žádati, aby dáno mu bylo na zvod. Zříz. zem. Z. v strčeském právě uvedení toho, jemuž statek nálezem přiřknut byl, ve statek ten; ale nepropůjčoval již zve- denému práva držebního. Po zvodě byl odhad ą potom teprv panování či přidělení. Cf. Úmluva, Odhad, Panování. Vz Pr. 1869. str. 784. A úřadníci mají jej v ty dědiny zvésti a ten z. mají zapsati do desk. Vl. zř. 21. A nepostúpí-li mu po té úmluvě, má (původ) zase po dvú nedělí do Prahy přijeti neb poslati na svém místě k úředníkům ke dskám a má žádati zvodu a a úředníci mají jej listem po komorníku v ty dědiny zvésti. Zř. F. I. C. XXIX. Zvodové, ježto na ko- morníka jdú, jsú ti obecně, jižto k dědictví jdú. O. z D. Tehda póhon sšel, že s cizieho zbožie pohnáno a cuzie sbožie nemóž zvodu vésti. Kn. rož. čl. 30. Ale jdi len z. na p. Beneše před sě; A jmá býti z. na jistce; Deductiones seu zvodové; Z. učiniti; Mají vypsány býti obadva póhony i o škody i o zvody; Žádal zvodu na Sigmunda z Kři- žanova; Měl z. na Jana Moravanského; Už se z. stal na to zboží; činili na mne zvody a skrze ty zvody připravili o 20 hř.; Což jest Matěj úředníkom od zvodu dal a na ně naložil vodě je, to má Franěk jemu dáti; Voko na oba póhony žádal zvodu; O z. bude konec v Brně. Půh. I. 199., 217., 357., 386., II. 87., 150., 195., 297., 449.; 537., 553. Koho purkrabí rozsúdí, nemá žádných zvodóv činiti; Též pro nestánie nemá na žádného žádnými zvody sahati. Vš. Jir. 28. Na poruč- níka slušie z. vzieti. Ib. 74. Staří kmeté kázali z. úředníkom učiniti. Ib. 81. Žádej zvodu na jeho dědictvie. Ib. 82. Má z. vésti na to dědictví vedlé póhonu a jsa v to dě- dictví zvodem uveden, má to dědictvie opa- novati; Rozliční jsú i zvodové. Ib. 83. Z. vzieti, Ib. 119.; zvodem sáhnouti, Ib. 127., 190.; na zvody a na vedení práva naložiti, Ib. 187.; zvodu odpierati, IB. 189.; z. z desk propustiti. Ib. 189. Z. má jíti (na dědictvie), 194.; na z. jeti, zvodu žádati, 195.; z. se má na dědictvie státi, 195.; z. se má učiniti, 196.; z. se dělá; z. sepsati, udělati, dokonati, zapsati, psáti, míti. Ib. 196 Na miestě, kdež (zvod) přiveden bude, tu jej sobě má vedlé práva úředník dokonati. Ib. 196. Na z. vésti (úředníka); Z. móž veden býti i na zápisné a duchovnie dědictvie; Z. se děje; Proti zvodu otpor udělati. Ib. 197., 198., 199. Ne každý z. k odhádánie přichází; Z. nejde k odhádánie; Z. se stal. Ib. 199., 200. Práva vedení skrze zvody. Ib. 351. Cf Tov. 68., 70., 71., 127., Tk. II. 332 . Žer. Záp. II. 192., Jg. Slovník, Exekuce, Gl. 389., Kn. drn. LXII., 52., 53., 54., Vš. Jir. 82., 194., 572., Zříz. zem. Jir. 487., 703., Pal. Děj. II. 2. 409.