Koník
Koník, a, koníček, čka, m., das Rösschen, Pferdchen. Jede Janek na koníčku (na ko- niku). Prov. Vsadil ho na koník (= popudil.
Vz Hněvivý). Lb. Nesedej na koníka, ne-
spadneš. Vz Výška. Lb. K. na bidle, Stecken-
pferd. Dch. — K., náčiní pekařské, jímžto
se těsto na preclíky hněte. Us. Dch. — K.
= hříbě, ein Füllen. — K. = kobylka, cvrček
zelený, Heuschrecke. Jg. — Koníček mořský,
hippocampus brevirostris; čínský, h. longi-
rostris. Frč. 283., — K. = stolice u sedláře,
soukeníka, soustružníka atd. Reitstock. —
K. ku klepání kosy, srpu. Dengelstuhl. —