LojLoj, e; lůj, gt. loje, m.; v již. Čech. luj (vz ů), Kts., u myslivců: běl, bělí. Šp. Od
li (lí-ti), vz
i v
oj a
ůj. Unschlitt, Inselt, Talg. V. L. hovězí, kozí, jelení, skopový, ovčí (vz Šfk. 498. ), malobarský, jadrný
, přepouštěný n. přečištěný. Kh. Loj čínský, (z plodů stromu stilingie), Šfk. 499.; telecí. Šfk. 498. L. propouštěti, přeškvařovati. Šp. Svíčka bez loje = knot, hlupec. Prov. Sádlo se nessedá tak hustě jako lůj, protože je břidší. Kom. Loj míti; lůj dáti. D. Nehledej na šťávě loje = marná věc. Vz Marný (stran přísloví). Flaška,
Č., Lb.