Tmel
Tmel, e, m. = klej, hmota ku spojování, zamazování, der Kitt. Vys. T. = těstovitá hmota z rozličných látek vodou, olejem a p. rozmíchaných, které užíváme k pevnému spo- jování rozličných částí předmětů kovových, porculanových, hliněných, skleněných mezi sebou a s dřevěnými, kde klihu užiti nelze. Vz S. N. T. sklenářský je těsto z křídy tlučené a ze lněného oleje. Tmelování skla puklého děje se roztokem lihovým mastyxu, který byl důkladně (třením) smíšen s klihem vyzího měchýře a troškou gummiammoniaku. Parní stroje a p. tmelují se těstem ze síry a želez- ných pilin. Porculán tmeluje se buď pouhým šellakem roztopeným, jímž se rozpálené kraje pukliny pomaží a pak silné stlačí, aneb smě- sici bilé smoly, mastixu a šellaku s troškou síry a cihelné moučky. Podobný tmel aneb pečetní vosk slouží k upevňování násad ko- vových na stroje skleněné. Šfk. 538. O tmeli lodnickém Jefferyovu vz tamtéž. Kořen zubu jest pokryt vrstvou kostěnou mající tvrdosť kosti obyčejné, již tmelem zubním nazýváme. Schd. II. 328. T. kamenný. Dch. T. na usně, der Lederkitt, das Ledercement, kaučukový, der Kautschükkitt, trubní, der Röhrenkitt, Šp., olejový n. olejný, der Oelkitt. Nz. Spo- jovný t. Sš. J. 269. Tmely na koňská ko- pyta, Prm., které v ohni i ve vodě vydrží, na porcelán, na akvaria, na dřevo, vz Prm. III. č. 12., 19., 21., IV. 154., 178. č. 4. Cf. o tmelech Km. III. 200. T. bednářský, der Holzkitt, na železo, der Eisenkitt, Šp., tva- rohový (ze dvou dílů tvarohu a z jednoho dílu nehašeného vápna ku přilepování ná- stavků voštinných na rámky); t. v úlech (pryskyřnatá látka k zalepení skulin, k hla- zení stěn atd. ). Lš. T. porculánový, na zuby, železný, Kh., čínský. Skuliny všecky tmelem zamazati, zalepiti. Chym. Tmelem něco spo- jiti. Vys.