Česko - německý slovník Fr. Št. Kotta
Seznam Hesel

    FulltextVše
    Prohledávat:
    HeslaObsah hesel
    Nápověda
    Dokument Obrázek
    Svazek:2   Strana:0604


    Po
    Po, lit. pa, které starší se býti zdá. Mkl. aL. 68. Předložka po pojí se s akkusativem, dativem a lokalem. I. S akkusativem ur- čuje předložka po: 1. mezi prostorovou, až které děj slovesný dostupuje, až po kterou co sahá, bis zu, bis hin, bis an. Sěmu v srdce po jilec meč vtasi. Výb. L 50. V komoře sedí stařeček s bradou až po pás. K. Poh. II. 247. Vz Odseknouti, Státi, Bráti. — 2. Mezi časovou, až po kterou děj slovesný trvá. Toho jest neukázal po dnešní den. Půh. I. 226. Znáti ještě po dnes, kudy ten had lezl. Pref. 239. Po tu chvíli, po tu dobu, po ten čas. Us. Kak sě zde v cuzej vlasti od jutra po večer, tako bě sě zdieti dítkám i ženám, i jedinu družu nám iměti po púti vsiej z Vesny po Moranu. Rkk. 8. — 3. Směr pohybu ku předmětu, který jest cílem a účelem děje slo- vesného ve spojení se slovesy: jíti, běžeti, jeti, plaviti se, poslati a p., nach, um. Nebyli jsme povinni po vás jíti. Tov. 9. Dívka přišla po maso. Let. 262. Jáz doběhu na palúček po konieček bielý. Rkk. 63. Po Bo- řivoje poslachu. Dal. 100. Hradečtí vypra- vili jsou se do lesa po drva. Let. 98. Po strážné poslachu. Kat. 2805. Poslal po mú matku. Arch. I. 174. Poslal po ta práva. Arch. II. 385. Po tu zbroji poslal. Půh. II. 97. Přijel po to víno. Půh. II. 84. Po vsě město poslachu. Pass. (List. filol. a paed. V. Příloha 8). Pozdě s čbánem po vodu. Smil. (Výb. I. 842.) [Bdl. Obrana LS. 87.]. Vz Jíti, Jeti, Vyjeti, Jezditi, Přijeti, Rozeslati, Poslati, Vypraviti. — Pozn. 1. Podlé analogie sloves vytčených pojí se, ač zřídka, sloveso jíti se. Jal jsem se po to dielo počem psáti o počátku našeho spasenie. Anth I. 76. — ľozn. 2. Ve stol. 15. a 16. počala v těchto vazbách znenáhla vyskytovati se předložka pro, jíž se nyní ve spisovné řeči výhradně užívá. Pražané poslali pro biskupa. Let. 238. Ma- rynáři plavili se též k břehu pro, kamení. Pref. 79. — Fozn. 3. V jihozáp. Čech. uží- vají posud po. Netřeba po rozum za hra- nice. Jg. Poslal po sedláka. Sb. Na Mor.: Běž po vodu. Dch. Vz Pro, Mus. 1878. 132. Taktéž i na Slov. Išlo děvča po vodu. Koll. zpěv. 2. 24. Choď sestřička po vínečko. Slov. pís. (Bdl. Obr. LS. 87.). — 4. Čas, po který děj trvá nebo se opětuje, durch, hindurch.Po ten všechen čas pracemi zanesen byl. Žer. Sň. 20. Tehdy má koně vyvésti po tři trhy. Tov. Chodil bosý po tři léta. Br. Vz Sbírati, Učiniti. — 5. Číslo, až po které se co opakuje. Číslo takové vynáší se z pravidla středním rodem číslovek řadových. Po čtvrté píši. Let. I. 90. Po každé utíkali. Žal. 39. Turci pokoušeli se po několikráte Španělům překážeti. Har. II. 142. A tak učiň po třikrát. Byl. Po de- sáté zajat bude. Br. — II. S dativem. Vět- šina výkonů, jež nyní označuje lokal s před- ložkou po, přešla naň z dativu. Proto užívá se ve staré slovančině jakož i v některých živoucích jazycích slovanských mnohem hoj- něji dativu s předložkou po nežli v češtině, kdež nyní všecek uhnul lokalu, vyjma ně- které adverbialné vazby adjektiv neurčitých. Ve starých památkách ovšem častěji se vy- skytá zvláště na označenou způsobu. a) Po- chválichu pravdu po zákonu. LS. v. 9. Seber glasy po národu svému. LS. v. 77. Volte muža, mezu sobú rovna, ký by vládl vám po železu. LS. v. 105. Suďte sami po zákonu pravdu. LS. v. 102. Vřeť každému srdce po jazyku svému. Dal. Každý kól po třem stóm. (Kn. Rožm). Výb. I. 112. Z láhu platí po jednému kuřeti (Urbář klášt, žďárského. Mtc. 1875.148.). Po podanému. Mus. 1878.550. (gloss. 12. stol.). Po svatým v noci bos cho- dieše. Dal. 46. Tomu beranovi po zlu. (Alex.). Výb. I. 52. Po dvěma stoma; chce po právu míti. Půh. 2., 42., 3., 42. Bdl. Obrana LS. 45.46. Zwischen, unter, in, nach, zufolge, gemäss. — b) Předměstí kairské po různu leží. Har. II. 172. Po suchu tam všedše nalezli chrám mramo- rový. Vyb. I. 287. Po pohansku sě jměchu. Dal. 16. Po německu, po česku atd., Us., po našsku. Bl. Vz Skrýti se, Tichý, Starodávný, Dobrý, Bratrský, Pohanský. — III. S lo- kalem určuje předložka po 1. prostor místný, po kterém pohyb různými směry se rozpro- straňuje, durch hin, über etwas hin, entlang. Žleč se jemu rozli po útrobě. Anth. 1. 3. Bratři po půšči přebývachu. Výb. 1.196. V zástupech po městě chodiechu. Dal. Vz Běhati, Poskako- vati, Valiti se, Rozložiti, Roznésti se, Laziti, Roždéliti, Volati, Stíhati, Choditi, Světiti. — Pozn. Sem počítati dlužno a) slovesa bíti, udeřiti atd. Dám ti po hubě. Kdo se za hubu nestydí, dostane do ní nebo po ní. Vz Bíti, Udeřiti po čem. — b) Adverbialné vazby: po boku, po straně, po zadu, po předu, an, zu, von. Posazen jest po levé ruce. Žer. Záp. II. 136. Stolice ty po krajích stály. Kom. L. 85. Já po předku půjdu. K. Poh. 676. Vz Posaditi se, Viseti (kde). — 2. Prostor místný, po kterém pohyb směrem přímým se nese. Po vodě k děvě kytice plyje. Rkk. 60. Pustili lodě své po Padu. Výb. I. 521. Spustil se po dřevě javoru. Sš. P. 186. Vz Pustiti, Jezditi, Smeknouti (se po čem). — 3. Distributivnost místnou děje slovesného. Všecky zjímali a zbili po ulicích zde i onde. Let, 73. Pozdě slova po lidech chytati. Č. M. 79. Čert chodil po sedlácích. K. Poh. II. 122. Král kázal po kostelích zvo- niti. Let. 112. Vz Jezditi, Skrýti, Tlouci se, Rozeslati. — 4. Směr pohybu a činnosti za předmětem, jenž jest cílem a účelem pohybu vzorem činnosti, činem hmotným i pomyslným a) ve spojení se slovesy ruchu podmětného i předmětného: jíti, běžeti, jeti, hnáti se, táhnouti, vésti, vléci, obrátiti atd., hinter- her, hinter-drein, hinter-, nach. a) Tu pan Jan z Stráže po nepřieteliech udatně jedieše. Dal. 172. Všecko opustil a šel po něm. Výb. I. 545. Biskup nikterakž po králi nepostú- pil. Pass. 519. Ten člověk všecky lidi po sobě vede i táhne. Anth. I. 88. Aj toť vešken svět po něm jde. Ib. (Hý.). Vz Jíti, Bě- žeti, Jeti, Hnáti se, Státi, Táhnouti, Vléci, Vylouditi, Pustiti, Zavříti, Obrátiti co po čem, po kom. — /3) Kdo chodí po ptačím hlásku, nachází pírka z ocásku. C. M. 135. Janiček se béře po hlase. Sš. P. 154. Syn nepodařil se po otci. Let. 374 Mají se po čem spravovat, duchovní správce mají, nech po jich slovu jednají. Er. P. III. 8. Vz Jíti, Jeti, Přijeti, Plaviti se, Postoupiti, Zpívati, Pěti, Říkati, Spravovati se po kom, po čem. — y) Budu choditi po koledě. Kam. 1. 34. Chodí po žebrotě. Us. Přibík chodě po zvěři nalezl prut stříbra. Háj. 56. Pacholek šel po své práci. K. Poh. II. 108. Plaviti se po svém kupectví. Pref. 5. Vz Odjeti, Býti. — b) Ve spojení se slovesy žádosti a touhy: státi, toužiti, dychtiti, bažiti, teskniti, volati a p. On po ctnostech velmi stojí. St. skl. IV. 92. Po tom netuž. Kat. 356. Onino po slávě a cti dychtí. Kom. Lab. 113. Vz uvedená slo- vesa a Vadnouti, Stonati, Péci se, Volati, Zevlovati, Tesklivý po čem. — Pozn. Sem počítati můžeme rčení: co jest ti po tom a p. Co by mi bylo po tom klobouku ? K. Poh. 172. Co je po té rozmarýně, která ne- voní. Sš. P. 154. Co je mně po tobě? Sš. P. 214. — c) Ve spojení se slovesy ptáti a tázati se. Tu jsem se ptal po svých koních. Pňh. 1. 164. Vz tato slovesa. — d) Ve spo- jení se slovesy žádati a chtíti na označenou osoby, ku které žádost čeho se nese. Po mně toho žádati neračte. Žer. L. 1. 23. Co po mně chcete? Us. — 5. Prostor časový, kterým pohyb jako prostorem místným se rozpro- straňuje. Co jsem se nachodil po tmavé noci. Sš. P. 400. Po tmě choditi. K. Poh. II. 134. Zora po jutře sě sěje. Anth. 1. 22. Po tmě každá kráva černa. Č. M. 304. — 6. Čas, po jehož uplynutí co nastupuje. Čas takový může býti označen a) přímo nějakým jménem určitou dobu časovou označujícím, nach. Biskup po létě života zbyl. Dal. Asi po ho- dině dostavil se. Žer. Záp. II. 169. Po chvíli se vrátil. Us. To se stalo po božiem naro- zenie po dvú stú po sedmicát a po sedmi letech. Pass. 127. — b) Nepřímo nějakou událostí v jistou dobu spadající. Po hostině hosté se rozešli. K. Poh. 205. Po obědě každý svých věcí hleděl. Žer. Sn. 21. Po radě bývají páni moudřejší. Č. M. 193. Ráno po východu slunce byl jasný den. Pref. 375. Vz Učiniti co kdy, Účinek, Práce. — c) Sub- stantivy slovesnými. Po ruky podání témuž pašovi pan posel se posadil. Vrat. 13. Po vyslyšení kommissařů nebylo třeba dlouho meškati. Žer. L. 1. 7. Vz Jeti kam kdy, Oznámiti co kdy, Uvážení, Hádání. — Pozn. Nelepé tyto vazby teprve za doby střední a nové z míry se rozmohly; pěkněji se nesou a jazyku našemu přiměřenější jsou tu vazby přechodníkové a věty časové. Ruku mu po- dav posadil se. Hned jak vyšli (m.: po vyjití), pan hejtman dal předčítati. Vz Ab- strakta, Brt. S. §. 309. — d) Jmény osob od jiných v důstojnosti, majetku a p. vystřída- ných nebo přebylých. a) Adverbialně, nach. Vněslav po otci knězem byl. Dal. 30. Po mém otci budeš králem. K. Poh. 279. Odešel a ny syré po sobě ostavil. Pass. 466. Pře- mysl Rakúsy po ženě jmieše. Dal. 151. Vz Pozůstati, Platiti, Děditi, Držeti co po kom. — ß) Attributivně, nach. Kateřina vdova po Jachymovi. Žer. Záp. II. 42. Dceru po první ženě měl král radši. K. Poh. 494. Statek po panu Bohušovi. Žer. Záp. II. 107. Udělal ho králem po sobě. K. Poh. II. 67. — Pozn. Ve spojení se slovesem býti a míti předložka po s lokalem označuje osobu n. věc, která dějem slovesným své skončení béře. Povol čepu, hned bude po pivě. Č. M. 408. Dojedu, až bude po vojně. Sš. P. 569. Už máme po práci, po obědě atd. Us. Vz Bíti. — 7. Radu a střídu, ve které co za čím dle času n. důstojnosti následuje, nach. Jedni po druhých se rozjížděli. Žer. Sn. 32. Po Bohu největší dobrodinci tvoji jsou rodiče. Us. Tak se děje rok po roku. Us. — 8. Di- stributivnost věcnou, když se celeli v rovné části dělí, jež bud; zároveň, buď po sobě účastny jsou děje slovesného, in, nach. Cho- diechu po dvú řadem. Výb. I. 434. Kůň po minutách oči obracel. Vrat. 49. Prška po kapkách začíná. Č. M. 153. Stráže jedou po tlupách. Har. II. 252. Vz Jíti, Vzíti, Zhlé- dati, Klovati, Začiti, Sbírati, Rozdávati, Dáti, Napiti se, Míti, Rozděliti, Usaditi se (jak, po čem). — Pozn. Zvláště ve spojení se slo- vesy kupovati, prodávati a p. užíváme takto předložky po s lokalem, když vytýkáme di- stributivnou cenu jednotlivých stejných částí téhož celku, je, jeder einzelne, von — zu. Pytajú sa, po čem vlna. A ta bílá po tolaru a ta černá po krejcaru. Sš. P. 445. Pšenici po 22 groších dostanu. Žer. L. 1. 159. Po čem víno naléváš ? Sš. P. 141. Vz Koupiti, Prodati, Dostati, Chtíti, Platiti co po čem, — 9. Příčinou věcnou, která za následek má, jakostný stav dějem slovesným označený. Ně- kteří po její ráně oduli se jako puchýř. Kom. L. 33. Rána po tom balsámu se zhojila.Har. II. 59. Dobrý i po suché kůrce tyje. Č. M. 31. Jez, Adámku, jez to jabko, jak je p, něm velmi sladko. Sš. P. 38. Vz Narůsti Uschnouti, Boleti, Napraviti (po čem). — 10. Důvod poznatku, nach. Ptáka poznáš po peří, vlka po srsti a člověka po řeči, kroji a chodu. Č. M. 267. Po tom velikém odpolu zbořeném stavení může se snadno rozuměti, že jest to před časy znamenité město bylo. Har. I. 220. Vz Poznati, Znáti co po čem. — 11. Prostředek a prostředníka děje slovesného. Po lidských žlabech kalná voda teče. Č. M. 89. Ta plachta může se spustiti po skřipcích dolů. Pref. 31. Všecky listy poslal po pa- cholku do Prahy. Bl. 50. Po listech a po poslu královně vzkázal. Troj. 475. Vz Vésti, Téci, Mluviti, Poslati, Odeslati, Oznámiti, Uvésti (po kom, po čem). — 12. Způsob děje slovesného. Chodí po svobodě jak ryba po vodě. Sš. P. 469. Dělati něco po své hlavě. Žer. Záp. II. 170. Svalme jej po hlavě doluov. Pass. 361. Má se tam po čertech. Sš. P. 669. Do studnic po hlavě skákali. Prot. 327. — 13. Vztah a přiměřenost, nach, zufolge, ge- mäss, betreffs a) hledíc k ději slovesnému. Vše bude po tvej vóli. Kat. 3197. Po své vóli jednali. Výb. I. 490. — b) Hledíc ku stavu jakostnému. Vědě, že jsi po letech mladým Výb. 1. 144. Byl on mládec po rodu Ilja. C. — Brt, v List. filol. a paed. ?. 148.—156. Vz tam více příkladův. Cf. Zk. Skl. 268.-274., Zk. Ml. II. 35., Mkl. S. 431. a násl., 627. a násl., 676. a násl., Jir. Nákr. 70. — Po se chybně zanedbává: Každého dne otevřela vždy jedny dvéře m.: po jedněch dveřích. Km. — Po složené se slovy. Slo- vesa přechodná vůbec a nepřechodná pohybo- vání (vz Pře-) s předložkou po složená řídí akkusativ. Znamená pak: 1. okamžik, kdy běh činnosti po místě, po všech stranách, zcela po předmětě samém v skutek vstupuje. Bolení na svém těle pociťuje. Jg. — 2. Táhne činnost na celek, avšak distributivně znamenajíc všecky jednoho po druhém, část' po části, Zk., ze činnost na mnohých předmětech n. od mnohých podmětů se vykonala. Mkl. Po- mámil je všecky (jednoho po druhém).Všecky pobil. Pohasiti, pomříti, pomořiti, popáliti, pořezati. — Pozn. Na označeHOu distribu- tivnosti děje, buď že několik podmětů jeden po druhém stejnou měrou děje se zúčast- ňuje buď že děj slovesný několik předmětů po sobě stejnou měrou zasahuje, skládají se složená slovesa trvací s předložkovou sku- peninou poz nebo, počíná-li složené sloveso sykavkou, s pouhou předložkou po. To děje se vždy, pravidelně a bezvýminečně a jest tudíž počet takových složenin nekonečný: Všeci pozutíkali. Ptáci pozulétali. Ovce sa porozbíhały. Vrúble sa pozujímały. Všecko sem pozapomínál. Pozvyupomínáł peníze. Pozvyplácál dluhy. Pozvynapožčáváł si pe- něz. Všecko mu pozvytřípał. Stromy sú po- zohýbané od ovoca. Poznavlékała, pozvy- vlékala jehlice. Knoflíky sú pozvytrhované. Všecky pozvyhazováł z izby. Pozamykáł truhly. Pozotvírál okna. Pozvytahováł hře- bíky. Poznachodili všecko. Pozobchodíł pole. Pozorávali po kúsku. Pozutínál všecky ha- luze. Na mor. Zlínsku. Brt. — 3. Ukazuje k směru činnosti, až po něco, k něčemu. K tomu ji lakomství popouzí. — 4. Táhne činnosť k nějaké mnohosti a kolikosti zna- menajíc až jistý díl, po jistou míru, Zk., umenšení děje, obmezení času. Mkl. Pojez něco. Jg. Popírá díl dluhu. Jg. Pobaviti se, pohvízdati, pohráti, pohřméti, podržeti, po- mlčeti, poorati, postáti, poseděti, poohled- nouti se, poobžíviti, poodložiti, pobolívati, pohřimovati, poletovati. Mkl. Postál u sto- doly (nějaký čas). Polež si ešče (trochu)! Poseďte. Avšak v emfasi znamená táž slo- ženina přílišnou míru děje. Ti si poseděli (seděli dlouho do noci, na př. hráči, pijáci)! Ten si poleží (o těžce nemocném). Posto- nává, poléhá, posedá říká se o nemocném, který neleží ležmem. Pochťévá ju (rád ji vidí, jest do ní zamilován). Avšak postávati zna- mená lenošiti, zaháleti, postávka = zahálka. Na mor. Zlínsku. Brt. — Pozn. Nemělo by se tedy takto složených užívati tam, kde ponětí poněkud, trochu vyjádřeno býti nemá. Chybně tedy říkáme : Bratr cestuje do Ame- riky použil (m.: užil) lodi bremské společno- sti. Otec používá tří korců pole (m.: užívá). On poukázal k tomu; stačí: ukázal. Brs. 124. — 5. Mění význam tak, že sloveso nepře- chodné přechodným nebo přímý předmět ji- ným se stává : popadnouti, potáhnouti (koží). Mkl. — 6. Mění slovesa neskonalá v skonalá: tvrditi — potvrditi, puditi — popuditi. Mkl. Ale se slovesy pohyb znamenajícími neukon- čuje děje (povedu, potáhnu, polezu, povanu, poplynu, poteku), poněvadž označuje, že směr děje po předmětech jde. T. Vz Čas budoucí sloves končících. — Čech má zvláštní čas budoucí trvací povstalý složením formy času přítomného s předložkou po. Takového času budoucího neužívá se toliko od časo- slov jdu, jedu, vedu, vezu, nesu, kvetu a p., jež grammatiky obyč. uvádějí, nýbrž možno ho užívati skoro při všech časoslovech, děj delšího trvání schopný vyznačujících, vyjí- maje ovsem vícedobá. Ačkoli tento budoucí Čas jest trvací, liší se významem svým přece od trvacího času budoucího s budu. S jedné zajisté strany vyznačuje vždy děj delšího trvání, tak že pro děje krátkého obyčejně trvání takového budoucího času ani není (sr. podati, poskočiti, pojísti, pospati atd., která vesměs skonalá jsou), s druhé pak strany představuje nám děj ten vždy v ne- ustálém napořád trvání, v trvání to nepře- rušeném, tak že ani k přirozeným sebe delším přestávkám nepřihlížíme : pohospodařím, po- meli, poderu atd. Řekne-li se : s neděle zase pomlátíme, myslí se taktéž na mlácení ne- přerušené, ačkoli skutečně každé noci pře- stává. Tímto způsobem nemůže tento budoucí čas nikdy vyjadřovati opětování děje slove- sem prostým (s po nesloženým) naznačeného tou měrou, jako to na př. formy vícedobé mohou, neboť budeme mlátívati jest něco jiného než pomlátíme. Příklady: Ten mák, až rozkvete, krásně se počervená. Šat ten, poněvadž z dobrého sukna jest, dlouho po- drží. Vrány snad zítra zase pokvákají. Již brzo pokvete stromoví. Až poteče voda, po- meleme zase. Dá-li se do deště, poprší celou noc. Zaběhnu, kam mne oči povedou. Jeden se poveze, druhý pokluše. Hrách, když pořád pobobní, brzo zbobní. Kam pocílí, tam střelí. Uvidíte, že mnou zítra polomcuje zimnice.— Pozn. 1. Že větší čásť takovýchto budoucích časů také jiný význam připouští, zvláště pak význam menší děje míry, jest známo. Tak na př. popletu může znamenati tolik co spletu (zapletu) aneb trochu plésti, neb konečně: dám se do pletení a budu napořád plésti. — Pozn. 2. V čase minulém a předminulém ne- mají složená tato slovesa významu trvacího jsouce jen skonalými. V neminulém kondi- tionalu a infinitivu podržují tyto formy vý- znam trvacích, ukazujíce povahou svou více k budoucnosti než konditionaly a infinitivy jiných sloves. Kdyby se ten strom zaléval, hezky by pokvetl. Chcete-H tak dále poho- spodařiti? Tak tomu jest i v imperativu s tím toliko rozdílem, že každý imperativ sám sebou již něco budoucího vyjadřuje. Pokvet. Vz Rozkazovací způsob. Co do přechodníku měli bychom v něm, kdyby se ho —jak již od Dobrovského vytčeno — také užívalo, skutečný, dle ducha řeči tvořený trvací pře- chodník budoucího času: Pojeda do Prahy stavím se u vás (= až pojedu). Kz. v Be- sedě učitel. IV. 316. — Poznam. 1. Zhusta se klade i genit. a to hlavně v příčině pod 2. a 4. vytčené. Chtěl svých synů poděliti (jednoho po druhém). I pobila jich (jednoho po druhém). Vz Poctíti. Zk. Cf. Mkl. S. 229. — Pozn. 2. Mnozí pojí chybně každé sloveso s po složené s genitivem m. s akkus. Tak vz akkus. u sloves: Postaviti (kostel), Po- ložiti (klobouk), Pověsiti (kabát), Posypati (chodník), Požehnati (všecky) ;Pozdvihnouti (pravú ruku, Pass.), Potvrditi (je u víře, Pass.), Potupiti (modly, Pass.), Poslati (posly, Pass.), Pobratí (komu všecko zboží, Pass.), Podati (komu ruku, Er.); Pozval všecky ptáky komár. Suš. Vz ještě : Pobití, Podati, Pohýbati, Poplašiti, Popleniti, Potlačiti, Po- tříti, Povýšiti, Pochváliti, Pohubiti atd. Brt. Moravští Slováci a Valaši nepojí vůbec těchto sloves s genitivem. Vz Mtc. 1871. II. 86.; 1872. I. 5. (Brt.). Chč. kladl při těchto slovesech genitiv téměř z pravidla. Těmi slovy po- tvrzuje pán prvních věcí. A ktož by z čeho jich potresktal. (Ale prosté sloveso s akkus.: Abychom milostivě trestali bližní své. Chč. P. 97. a.). Chtě jim polehčiti břemen, tehdy je ku pokání volá. Najprve podává jim li- bých věcí. Ale tento malomocný poznav jeho moc, podává svého zdravie na jeho vuoli. Každého, ktož jim peněz zaň podá. A moc apoštolskou praví se míti, moha po- svěcovati hříšných, všech když jich kto po- nížie. Jako první hodinu počínajíce diela. Hladu potrpěti. Jichžto rozkoší okúší ten slepý žebrák, popásaje v nich svých žádostí. Ještě považme těch slov Janových. Chč. P. 15. a., 16. b., 104. b., 80. a., 85. b., 55. b., 17. b., 89. a., 127. a., 124. a., 146. b., 32. b. Příklady, v nichž klade se akkus., jsou dosti řídký a tím se vysvětlují, že činnosť slovesa týká se celého předmětu a to na nějakou dobu neb nějakou měrou, jako: Aby potřel pravdu v srdcích. A ti na to nakládají všecko své uměnie, aby potlačili chytře slovo božie. Když my jeho pokora a chudobu potupíme jako blud. Chč. P. 95. a., 134. a., 49. a. Spíše by se očekával genitiv ve příkladě : V čemž tedy taková mysl sladkosť počije ? Chč. P. 108. b. Genitiv u sloves těchto proto se klade tak zhusta, že mimo jiné významy předložka po nazNačuje umenšování, které jindy vy- jadřujeme slovy: trochu, poněkud, nějak. Ukazuje se to hlavně u sloves složených, přistupuje-li k nim ještě předložka po na př.: poohlednouti se, poposednouti, poodložiti, popotáhnouti atd.; ale i u sloves, u nichž předložka po samotna jest, na př.: pobyti, pohrati, postáti, pojísti, popiti atd. O umen- šování pak lze v jazyku českém jakož i dle Mkl. S. 487. v polštině mluviti nejen, kdy se z celého předmětu čásť ujímá, nýbrž i tu, když se týká činnosť celého předmětu, avšak měrou obmezenou, ku př. na nějaký krátký čas. Činnosť slovesní pokouší se teprve o před- mět, začínajíc účinkovati naň, avšak nikterak úplně jeho nezmáhá. Tak vyložiti jest geni- tiv v příkladech: Jako první hodinu počí- naje diela. Ještě považme slov Janových. Ve příkladech, jako: ,Každého, kdož jim peněz zaň podá,' jest genitivem míněn celek, z něhož čásť se odjímá. Hlr. v Progr. obec. real. gymn. v Praze, 1877. na str. 9. Vůbec vázali spisovatelé střední doby slovesa s před- ložkou po složená téměř napořád s genitivem; užívání genitivu mělo by se však obmeziti a jak již praveno, jen tam genitiv se klásti, kde partitivní platnosť jeho zřejma jest. Brs. 86. Ostatně vz jednotlivá časoslova. —Pozn 3. Je-li po zdvojeno nebo s jinými před- ložkami spojeno, znamená menší čin- nosť, menší míru děje: poponésti, po- odložiti, popojíti, popostrčiti (= strčiti dále a o málo). T., Kts. — Strany skládání se slovesy vz více v Tn. str. 61.—68., 187. a násl., 190., 200. — Pozn. 4. Po se v již. Čech. i jinde někdy zdvojuje : poposobě (dein- ceps). Kts. — Jména s předl. po složená ozna- čují místo aneb čas, příhodnost, často něco horšího, špatnějšího, na oko toliko správného jako něm. After-: pobok, poboč, pobočí, po- bočný, pobřeží, pobřežný, pocestní, podolek, pohlavek, pohoří, pohraničan, pokoutný, po- teší, polesný, políček, pomoří, poříčí, po- vršek, povrch, pozemný, počasný, pondělek, pondělí, pověra, pořádek, poboněk. Mkl. B. 409. Cf. Bž. §. 404. — Po u adjektiv zmen- šuje jejich význam = trochu: pobledlý, pomodralý, počernalý, pobělavý. Vz Super- lativ, Zk. Sk. str. 330., Mkl. B. 361. a S. 226. a: Na, Při. — Po složené s pžedložkou. Za horou i poza horou. Vz Předložka.

    Vytvořeno v rámci projektu Data a nástroje pro informační systémy (1 ET 1011 20413)
    za podpory programu Informační společnost AV ČR a projektu Informační zdroje
    pro výzkum a výuku češtiny (VZ 09005) za podpory programu
    INFOZ Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR
    Digitalizace a software Imaging Systems spol. s r.o. © 2005 - 2007 - 2011