-ka
-ka (-?ka), přípona jmen podstatných, před i: ížse h, ch, k v ž, š, č; c v č mění a dlouhá samohláska někdy krátí. Sbírka, nádivka, procházka, sádka, dědička, Moravka, pohanka, lyska, drožka, troška; deminut. brázdka, cívka, stružka, čárka-, hrstka, knížka, svíčka, ulička. Mkl. S. 272., 240. Čech — Češka, vozka, sýpka, voják — vojačka, válka, várka. Vz -ck. Tato přípona se v již. Čechách a na Mor. místo, -ová' klade: truhlářka m. truhlá- řova, Přibylka m. Přibylová. Kts. Táž pří- pona, okolo Brna k příslovcím se přivěšuje: semka (seni), mocka n. mucka (moc), venka (ven). Šb. — Ka = k, zu. Vrátiv se Jidáš ka apoštolam. St. skl. III. 29.