ČilýČilý; čil, a, o; komp. čilejší. Č. = čijící, čití mající, fühlend, empfindend. Jg. Pět čilých smyslů. Ráj. — nač: na něčí úsluhy, gerührt sein. Nečilý na bolesti. L. — Č. = nespící; bedlivý; čerstvý; wachsam, munter, frisch, rüstig, aufgeweckt, rasch, lebhaft. Jg. Churavý jest a čilým se staví. Sych. Č. jo- nák, pachole, Ros., vojsko, Troj., duch. — k čemu. Ke stvrzení té řeči velmi byli čilí. Puchm. K zlosti. St. skl. Č. duch k umění. Plk. — při kom. Řeč byla pozorná a všecko při něm čilé. Kom. — v čem: v smysle (bystrého rozumu). Kat. 602.
