V
V jest retozubná souhláska jako f, při nichž jeden (obyčejně dolení) ret a protější zuby průlinu přehrazují; kromě toho jest v souhláska zvučná či jasná, poněvadž se článkuje za proudu dunivého a mírného, a souhláska trvací, poněvadž se článkuje za proudu netržitého, a s. obojetná, poně- vadž před samohláskami měkkými nemění se tak, jako souhlásky tvrdé. Gb. Hl. 20. -22., Gb. Uv. 18. Cf. Hláska. — V píše se od r. 1849., dříve psalo se: w. — V psalo se někdy v násloví m. u: vsta, vmím m.: ústa, umím. (D. ). Vz U. V Budějovsku a Opav- sku jest po v slyšeti přídech j, i když i ná- sleduje: borovjice. — V se střídá (vz Stří- dání): 1. s b: boj, bojovati vedlé starších: voj, vojevati, na Slov. klebeta vedlé čes. kleveta, modlitba — modlitva, honitba — honitva, vz více v Ht. Zv. 82.; v již. Čech.: brabenec, brabec, bedle, zubák m.: mrave- nec, vrabec, vedlé, zuvák, Kts.; ve vých. Čech.: štěrvina, tavák, skýba (štěrbina, ta- bák, skýva), Kb., babina (bavlna), Pardo- vice (Pardubice). Jir. Vz B, Gb. Hl. 93. — 2. S d: podydat m. povídati, u Litomyšle. Jir. — 3. S f: barva — Farbe, Gb., vrčeti — frčeti (Gb. Hl. 93. ), fous, coufat (vous, cou- vati), Kts.; na konci a před úzkými sou- hláskami zní v jako f: f potu, kref (píše se: v potu, krev); pod Krkonoš. vrncouchy (frncouchy), tak i ve vých. Čech.; v po k a t vyslovuje se v již. Čech. jako f: kfočna, kfám, kfět, tfuj, potfora (kvočna, k vám, květ, tvůj, potvora). Kts. Vz F, Ht. Zv. 81. — 4. S h: vochle — Hachel, Jir., verbář m. herbář, v Krkon.; Volomouc, na Mor. místy; u Brna a v jihzáp. Čech.: levký, vivký (lehký, vlhký), Jir., Hš., křevký, srvký (křehký, srhký). Na Zlínsku. Brt. Vz H. — 5. S j: jar vedlé lat. ver, cf. Ht. Zv. 85.; v již. Če- chách: jalojice, makojice (jalovice, makovice), Kts.; také ve vých. Čech. Vz. J. — 6. S k: bitka — bitva, bečka — bečva, cf. Ht. Zv. 85., vdákat — kdákat. Na Zlínsku. Brt. 7. S 1: svoboda — sloboda, hrkalka — hr- kavka, cf. Ht. Zv. 85.; v již. Čech. chla- stati m.: chvástati, Kts.; v Krkonš.: vžice, vháti m.: lžíce, lháti. Kb., Šb. Cf. Gb. Hl. 94. Vz L. — 8. S m: červ — čermák, pri- mus — prvý, strčes. mešpor (nyní nešpor) z vesper, smilný m. vilný, Ht. Zv. 82.; ve vých. Čech., v Krkonš.: mňuk, mzdorovať, upřívný, vochomůrka, laskoviny m.: vnuk, vzdorovati, upřímný, muchomůrka, lasko- miny, Kb., Šm., navnaditi — namnaditi, teprv — teprem (SŠ. P. 461. ), škvor — škmor, Gb. Hl. 94., Ht. Skup. 77. Vz M. — 9. S n, ve vých. Čech.: závdanek, přídanek. Na Zlín- sku. Brt. Vz N. — 10. S p. Vz P. — 11. S u. Souhláska v jest velmi příbuzná se samohláskou u, proto se obě často střídají a na vzájem zastupují. Tak povstalo slovo medvěd z medu -|- jed a v obecné češtině vo m.: o v násloví: voko, vobyčej m. oko, obyčej, což povstalo svědectvím písemních památek během 16. stol. ze staršího uoko, uobyčej atd., jak již na sklonku 13. století psalo se. Gb. v Hl. 118. píše: Jak se sem v dostalo, to možno vyložiti způsobem dvo- jím: 1. Buď se přízvučné v proměnilo ve dvojhlásku uo (jako na př. v-obec vuobec) a dvojhláska uo- dále přešla ve vo- s-uočí, s-vočí. — 2. Buď je tu v přímo přisuto proti hiatu, jako jindy h anebo j: černooký — černovoký, mor. černohoký a černojoký. Také při stupňování kmene povstává v z u: slu (sluji) — slovo — sláva m.: slouo, slaua; podobně z y: kys (kysati) — kvas m. kyas. Gb. v S. N. Jmenovitě ve vých. Čechách (a horním Trenčansku) v u vyslovování sotva se od u rozeznává: voda, zábava jako uoda a zábaua, ano tamtéž v samohlásce u do- cela ustupuje po samohlásce a na konci sla- biky: děuče, kauka, prauda, stouka, kreu, leu (gt. lva), drateu, koneu, poliuka, kou, šeuce m.: děvče, kavka, pravda, stovka, krev, lev, dratev, konev, polívka, kov, ševce. Kb., HS., Jir., Šb. Cf. Gb. Hl. 94., Prk. v Arch. f. slav. Phil. II. 699. a Sitzungs- bericht der k. Wiener Akad. Bd. 83. S. 414., kde Prk. dokazuje, že se v těchto případech v jako souhláska a to jako angl. w vyslo- vuje, čemuž Gb. v List. filol. 1877. 288. -290. odporuje. Vz tam více o vyslovování tohoto v. — Poznam. Poněvadž střídáním zoveme zaměňování souhlásek sourodých, tedy se střídá v vlastně jen s: f, b, p, m, v ostatní uvedené souhlásky se přestrojuje (d, h, j, k, 1, n), vz Přestrojování. — Vlivu hlásek pa- latalních či měkkých vzdoruje v jako ret- nice vůbec, nemění se totiž v jinou hlásku měkkou jako na př. d v ď a z: tvrd, tvrď, tvrz nebo k v c a č (řekl, říci, řeč), nýbrž buď naprosto odvrhuje příznak měkkosti jako na př. dialektické veděti m. věděti, buď tuto měkkosť přibraným pazvukem jo- tovaným vyráží: věděti, vysloveno: vjeděti, buď tak zvané vkladné l k sobě přibírá, což jest pravidlem v slov. jihových.: lov- ljen č. loven m. loveň. Gb. v S. N. Vz Gb. Hl. 22., Retnice, Obměkčování. — V se často přidává nejsouc původní zvl. v obec. mluvě před o (Schl. ) a jest takto znakem nářečí českého. Šf. V vniklo i do spisovné řeči: varhany z organum, vískati z iskati, vejce strslov. aice, vepř — aper, výhoň — oheň, obvyklý — obyčej — strč. obyklý, řváti — řuju, svrběti — srběti, cvrček — crčeti, pře- vor z prior, pivoňka z poenia, bývati, pa- vouk, pavuza m.: bý-ati, paouk, pauza. Jir. Onakvý m. onaký. Brt. (Mtc. 1878. 7. ). La- štovica, vlaštovice. Ht. Mut. 98. Umění — vuměnie, Pass., přívuzný, motovúz, návyk vedlé náuka. Gb. Hl. 118. V obecné mluvě v Čechách (vyjmouc na př. nářečí doudleb- ské) a na západní a severových. Moravě: voko, voběd, voves, vodsouzen, vosum, vod, vokno, vostrý, vorel, vorati, vopice, von, vokov, vobojek, vokliky, vošiditi, vostřiti, vostatek atd. m.: oko, oves, odsouzen atd., ale: otec, ovoce, orodovati. (Jir. ). Cf. vovce, vohrazen, Ž. wit., vomýlen, Smil, vostatek, vobrátiv. Lobk. V Hané tohoto přídechu neužívají, taktéž ne Češi v prus. Slezsku: oráč, oheň. Šb. V již. Čech. v u mnohých slov se neklade: oko, okno, ocel, olše, ale: vonět (vůně). Kts. Vz A, J, Průzev. V jako přídech je také v některých jiných nářečích jsouc vůbec ve slovanštině velmi rozšířeno. Šf. V češtině pak silné vkládání přídechu u (v) nastalo asi od polovice 14. stol., ač- koliv stopy jeho zasahují do pravěku jazyka slovanského. Že ho před náslovným o až do polovice 14. stol. nebylo, o tom svědčí listiny; nikde se nepsalo: Vopatovice, Von- šov. Jir. Před tím byl zvláštností některého podřečí (jak se zdá v již. Čech. ) a literní modou nějakou později všeobecně se roz- mohl. Jir. Tento úkaz byl příčinou, že dlouhé ó od začátku 15. století po různu, hlavně pak a valem od začátku 16. století přešlo v dlouhé ů. Vz O (stupňuje se v ů). Cf Gb. Hl. 118. — V se vysouvá. Vz Od- souvání, Sesouvání, Vysouvání souhlásek. Vysouvá se ze skupenin: chv: chorý m. strbul. chvoryj, Ht.; z vl, vr, předchází-li ob: oblak m.: obvlak, obrátiti m.: obvrátiti, Ht.; oběsiti, obálka, obec, oběť, obaliti m.: obvěsiti, obválka, obvec, obvěť, Ht. Zv. 83., Gb. Hl. 112.; ale: obvésti, obvěniti, obve- seliti a p., Bž. 47.; někdy v zůstává a před- cházející b se vysouvá: ovládati, ovázati a p., vz ib.; ze sv: sestra — strněm. swestar, Ht.; ze svl: v moravském slák vedlé če- ského svlak, Ht., Brt., slíkati m.: svlékati, Kb.; z vn: den z dBvnB (z koř. div = sví- titi, Ht. Skup. 78., Mut. 98. ), kynouti, na Slov. posud kyvnouti, Ht. Zv. 83.; ze zvn: zníti ze vzníti — strbulh. zvBněti, Ht, Gb. Hl. 111.; ze zvl: zláštní, ve vých. Čech., Jir.; z rvn: perní z první, v Krkonš., Kb. (i ve starých památkách se čte prní, Šf. Poč. 25. ); z předložky vz starým Čechům velmi oblíbené: zbouřiti, zpomenouti, zvo- lati m. strč.: vzbúřiti, vzpomenúti, vzvolati, Ht. Zv. 84., Gb. Hl. 112.; před t ve kme- nech: živ, šiv, plěv, uv, čův v: žíti, šíti, pleti, obouti, číti. m.: čouti, Ht. Zv. 83., Schl.; v násloví v již. a jihozáp. Čech.: šelijakej, šecko, šak, stanu, laštofka, šetečný, ždy m.: všelijaký, všecko atd.; šak stanu, la- štůvka, na Zlínsku, Brt.; ale ve slově vdo- lek se tam nevysouvá (jinde se říká dolek), Šf., Ht.; ve východních a středních Čechách mezi dvěma samohláskami: motoidlo, učite- loic, šeucoj, otcoj m.: motovidlo, učitelovic (cf. -ovic, -oje, -ův), ševcovi, otcovi, Šb., lajc, otcoi m.: lavic, otcovi, Hš., u Opavy: praił tatičkoi m.: pravił tatíčkovi, Šb.; na Zlínsku: pioár, pozdraovat (vždy ova m. vova) Brt.; cf. praví — praj — prej — prý; trvati — tráti, vz Gb. Hl. 112.; v již- ních Čechách před příponami -ství, -stvo: mistrostfí, králostfí, bláznostfí m.: mistro- ství atd., Kts., také na Zlínsku: králoství, bláznoství, Brt.: v příponě gt. pl. -ův se odsouvá, hlavně následuje-li slovo, které má v násloví souhlásku: hadů m. hadův, Ht.; na Zlínsku mají jen ů. u súsedů, súsedů syn, Brt., cf. Gb. Hl. 112., -ův; v adj. při- svojovacích: tesařů (m. tesařův) syn. Kts. Cf. -ův. — Cf. Miklos. Hláskosloví jazyka čes. str. 28., vykládá Fr. Vymazal. V Brně. 1879. a Mkl. aL. 228. a násled., Bž. 44. a násl. — V přípona: sta-v od státi, rukáv, zpěv. Č. — Jím se tvoří slovesa šesté třídy: kupo-v-ati od kupB. Schl., cf. u; adjekt.: domo-v-ský, žido-v-ský; přechodník min. času: zavola-v (-vši, -vše). Vz Tvoření slov. — Jména ve v ukončená, jsou-li rodu muž., skloňují se podlé I. sklonění, ženská dle Kosť n. Daň. — Strany vokativu a lok. sg. jmen. muž. vz Vokativ a Lokal. — Strany komparativu (ku př. nový — novější) vz B. — Po v piš y ve slovech: vy (vykati), vysoký (výše, povýšiti), výti (heulen), vý- heň, výr, výskati (plesati), vyžle, zvyk (zvykati) a v neoddělitelné předložce vy-: vyjíti, vyhoditi a t, d. Kz. — V, před- ložka neoddělitelná znamená opak před- ložky vy-: vytlačiti — vtlačiti, vypadnouti — vpadnouti, vypsati — vepsati. Jg. — V n. ve vyznamenává směr děje do vnitř ně- čeho, v něco, do něčeho. 1. Ve se skládá nejobyčejněji se slovesy pohybování-se z místa na místo, pohybování něčím, strkání, lití, trousení, pití, kladení atd.: vjíti, vjeti, vle- těti, vnésti, vhoditi, vsaditi, vliti, vssáti, vpíti atd. — Pozn. Se zvratným se stávají se mnohá slovesa s v složená slovesům po- hybování-se podobnými, která mimo složení ponětí pohybování nemají: někam se vetříti, vtlačiti, vžebrati, vlouditi. — 2. Jako na často směr do něčeho, v něco vytýkati může, tak se opět ve, když se slovesem jsouc slo- ženo s předložkou na se stýká, významu před- ložky této přispůsobuje: vlíti na šaty horkou vodu, vraziti na kámen, něco někomu na nos vlepiti. — 3. Zcela přirozeně pojívá se ve se slovesy k označení užšího n. vnitřního s něčím spojení, ano i proměnění v něco: včlánkovati, vloučiti, vtěliti, včlověčiti se. — 4. Na lepší něčemu porozumění, chápání čeho n. nabývání větší v něčem zručnosti poukazuje předložka v: vmysliti se, vpra- viti se, vpravovati se, vžíti se v co, vpra- viti někoho v něco. — 5. V přeneseném smyslu praví se pak také: vštípiti někomu něco do hlavy, vrovnati se komu (vyrov- nati se), vložiti se v něco. Tn. 115. Cf. Mkl. S. 199., Pk. v Progr. olom. gymn. 1875. 17. — Pozn. Slovesa přechodná s předložkou touto složená řídí akkusativ (nikoli: ge- nitiv. Cf. Vložiti). Vdechl mu duši. Br. Vsadil jej do vězení. Háj — Zk. Skl. 80. — V (před v a nahrnutými souhláskami: ve) předložka oddělitelná pojí se s akkus- sativem a lokalem. — Před retnicemi v, p, m, b klade se u místo v, vz U. Cf. také U s akkusativem a lokalem. — Po v mění- vali staří o v ů (uo): Vuohavnost jsú mie vzali. Ben. Vůči = v uoči, v oči. V. Vz V se střídá s u, -uo. — I. S akkusativem předložka v určuje 1. místo, v jehož nitro pohyb se děje, jez jest cílem pohybu (opp. předložka z), a) Činem hmotným: V dědiny vráti se byvšie blahosť. Anth. I. 11. Bóh ti bujarosť da u vše údy. Anth. I. 2. Otve- dechu zmilitka u kamenný hrádek. Anth. I. 30. Nabierá vody v kovaná vědra. Anth. I. 30. V koráby vešli. Kat. v. 75. Rytieř jide v chrám. Kat. 1167. Přemysl vzdruži v zemi otku. Dal. 5. 16. Tu Cidlina v Labe vchodí. Dal. 56. 32. Maria Magdalena v duom všedši jeho svaté nohy mazala. Pass. 186. Sv. Blažeje súdce v žalář vsadil. Pass. 203. Potom v horúci pec uvržen. Pass. 903. Bě- žel jsem v kout. Lab. 25. Sel pod zem až v temnosti. Kn. poh. II. 98. Jdi s tím v čerty do pekla. Kn. poh. II. 243. — Pozn. Střídnou předložkou jest v téže příčině do s geni- tivem. — b) Činem pomyslným: I měl vy- vržen býti v psotu a v biedu. Anth. I. 166. V nemoc upadli. Pass. 763. V boží hněv upadneme. Pass. 833. Komuž věřu, pojmu v radu. Dal. 63. 28. Vydali ná nepřátelům v moc. Žal. 32. Radili se mezi sebú, kterak by zemi u pokoj a řád uvedli. Let. 118. Chcu sě v knězstvo uvázati. Dal. 63. 33. Uvázali sě v hrad. Let. 115. Pyšně si vede a v paty ho zebe. Mudr. 98. — 2. Směr vůbec jmenovitě pak a) ve spojení se slo- vesy činnosti nepřátelské: I vyrazi Záboj v před, i vyrazi Slavoj v bok jim. Anth. I. 12. V šíř i v šíř liutý ostřiež rozepě svoje křiedle. Výb. I. 17. Po tvém slově pojdem v pravo v levo, buď v před buď v zad u vše pótky liuté. Výb. I. 29. Kněz kropil svě- cenou vodou v pravo v levo. K. poh. 721. Záboj hořúciema očima v Luděk měři. Výb. I. 15. Uderi těžným mlatem u prsy. Anth. I. 15. Jedni v týl druzí v bok Němcóm jidu. Dal. 68. 19. Kdo lehce uvěří, hned se v leb udeří. Mudr. 251. — Pozn. Střídnými předložkami bývají tu na s akkusativem a do s genitivem. — b) Ve spojení se slovesy: bíti, tlouci, hleděti a p.: Nesměchu se bíti v čelo. Výb. I. 13. Jal se bíti v železná vrata. Star. skl. V. 31. Bouchal se v prsa. Us. Potluče v okenéčko. Kat. 872. Vezře v nebe. Kat. 1563. Nechajte mne, dietky, ať v nebesa mohu hleděti. Pass. 995. Vždy v nebe hledí. Pass. 1000. — Pozn. Stříd- nými předložkami bývají tu na s akkusa- tivem a do s genitivem. — c) Ve spojení se slovesy: věřiti, nadíti se, doufati: Lid v Buoh věřící spasen jest. Pass. 808. To uslyševše mnoho jich v Jezukrista jsú věřili. Pass. 1022. Nevěřichu veň. Výb. I. 7. Ktož v mě věří, neumře na věky. Věříš-li v to? Anth. I. 79. Naděli sě veň cti. Dal. předml. 5. V lu- čišče mé ufati budú. Výb. I. 59. V bídě nezoufej, v Boha doufej. Mudr. 12. — d) Ve spojení se slovesy dáti se a pustiti se na označenou děje nastupujícího: Dal se v po- čítání. Lab. 45. Dají se v skoky. Lab. 73. Biskup znovu v mluvení se dal. Žer. L. I. 19. Lidé v pláč a kvílení se vydali. Prot. 33. Poutníci dali se v smlouvání. Pref. 5. Pustili se v běh za ním. Us. — Pozn. Stříd- nou předložkou bývá tu do s genitivem. — e) Ve spojení se slovesy: vejíti, padnouti, vzíti, uvésti na označenou nastupujícího stavu passivného: V posměch vešel. Tov. 40. Vešlo v přísloví. Prot. 73. Místa svatá v zkázu a zapomenutí přišla. Pref. 398. Hostivít s bratrem Mstibojem v mír všel. Háj. 56. Jak se tam dostanete, již v zapo- menutí všem známým přijdete. Mitr. 137. Přišlo v zvyk nemalý, že někteří pánův poddané sobě vyjednávají. Žer. Sn. 37. Zvláště dal se nám v podezřeni, když od nás v noci do hor odšel. Har. II. 68. V ne- návisť jsú jeho vzali. Výb. I. 926. Kněží vzali ho u velikou nenávisť. Let. 436. To slovo vzato u velikou ošklivosť. Blah. Gram. 57. Vzal jsem ho v podezření. Lab. 65. Tak jest ta věc v uvážení vzata. Žer. II. 168. Konsulovi svůj příchod v známosť uvésti jsme dali. Har. II. 28. Sebe i mne v po- směch uvésti se neštíti. Žer. L. I. 23. — 3. Účel, ku kterému děj slovesný se nese: V boj, Ctmíře, vedi mé sbory. Anth. I. 16. Žena muže v dielo porobila. Dal. 14. 24. Kostus dal dceru v učení u vysoké. Kat. 97. V službu se přikázal jemu. Vyb. I. 160. Králi sjeli se v radu. Troj. 285. Království jejich jest vojákům v loupež dáno. Har. II. 261. Ty daktyle posýlají do Konstantino- pole samému velikému pánu v dar. Har. II. 234. Najvyšší sudí pánóm se sstoupiti káže v potaz. Všeh. 16. Tu pobízejí v zápas. Mitr. 67. — Pozn. Střídnými předložkami bývají tu do s genitivem a na s akkusa- tivem. — 4. Účin a výsledek plynoucí z děje slovesného, způsobu jaké co násled- kem děje slovesného nabývá: Helm se roz- skoči v dva kusy. Anth. I. 29. Ratolesť zrostla jest u veliké dřevo. Výb. II. 497. Ten kámen se potom v drobné kusy roz- padne. Troj. 56. Dub rozkládá sě v suky. Výb. I. 26. Sstoupili se v kolo. Žer. L. I. 20. Pyrrhus v kusy ji rozseká. Troj. 413. Nalit Uhřie v setniny sě shluku. Výb. I. 46. V třie prúdy sě rozstúpi ves tábor. Výb. I. 48. Týraná příliš trpělivosť měnívá se v popudlivosť. Mudr. 111. Ježíš obrátil vodu u víno. Štít. Nauč. 37. Prach jsi a v prach sě obrátíš. Pass. 714. — 5. Prostředek a nástroj děje slovesného. a) Ve spojení se slovesy: hráti, housti, troubiti, zvoniti, sly- šeti: S pánem v karty nehraj. Mudr. 325. Páni v kostky jhrajéchu. Dal. 102. 2. Hráti v kuželky, v šachy. Us. Nikdy neviděli, by Prokop več hrál. Výb. I. 183. Hudci u var- hany a v rozličná řemesla vzhudiechu. Pass. 1004. V trubicu zatrúbil. Dal. 13. 36. Ve zvony zvonie. Pass. 379. Azda toho nevieš, že jsem já to v svoji uši slyšel. Pass. 1000. — Pozn. Střídnou předložkou bývá tu na s akkusativem. — b) Ve spojení se slovesy odíti, obléci, obouti: Jeden blázen oděl v drahé oděnie svój kóň. Výb. I. 240. Tu v oděnie oblačte se. Dal. 72. 40. V duchovnie oděnie svatých skutkuov sě oblekli. Pass. 826. V krásu jsi sě oblekl. Výb. I. 61. Bieše obut v škorně. Anth. I. 94. — Pozn. Stříd- nou předložkou bývá tu do s genitivem. — 6. Způsob stavu jakostného a děje sloves- ného: Ten list byl v tato slova psán. Pass. 165. Šnek vysoký byl a v kolo. Lab. 90. Hýbal se a v kolo točil. Lab. 14. Milý pří- teli, v děk mi jest to velmi. Anth. I. 166. Mistři to tak svědčie v nelesť. Kat. 1328. Natalia v znak ležieše. Pass. 795. V div sě mnozí vzradovachu. Výb. I. 197. Oheň v skok studených kachlův neproráží. Anth. II. 352. V obyčej v radě seděchu. Dal. 79. 15. V hod jsi nám to učinil. Us. V jedno seděti, státi, býti. Zpěv. I. 174. 176. 178. Ve jmě božie jáz tě mažu. Výb. I. 78. — 7. Míru obsa- hovou: Krčmář krade, nedávaje v pravú mieru svého pitie. Výb. I. 257. Kupoval konev novou asi v pět žejdlíků. A počítal sobě toho všeho v osm kop. Zk. str. 256. Vezmi niť ve dvé, ve tré, ve čtvero. Us. Mlátili v paternici, v sesternici. Us. Strom silný víc než v uobjetí. Pref. 29. — 8. Vztah přísudku a přívlastku: V hnáty byl velmi silný. Výb. I. 206. Jakž lvový štěnec, jenž ještě netvrd v nohy. Anth. I. 33. Mnozí ctie sv. Štěpána, aby v koně šťastni byli. Štít. 109. V almužny byl štědr. Štít. Nauč. 339. Jinoch v zbožie dosti bohatý. Výb. I. 242. Až budu mdlejí v život, tehdy rozdám zbožie i skot. Výb. I. 250. Hotovi vsici nohú v krok i rukú v braň. Výb. I. 15. Hostivít v ruku levú byl raněn. Háj. 56. — 9. Čas, ve který děj nastupuje: Dřevo ovoce své dá v čas svuoj. Výb. I. 507. V ten čas sťata budeš. Výb. I. 299. V ty časy sv. Petr do města Jerusalemě jide. Výb. I. 274. V jeden čas přihodilo sě. Anth. I. 167. Zpě- váci evangelium v jistý čas zpívají. Har. I. 16. Rytieři jej ve zlý čas potkachu. Anth. I. 45. V tu dobu král z Macedoně probodl bieše svého koně. Výb. I. 161. Christus bude v věky. Výb. I. 7. V tu chvíli pán domuov přišel. Anth. I. 167. V tu hodinu ukázachu sě anděli u velikej světlosti. Výb. I. 281. V hodinu první po poledni dostali jsme se do zahrady. Har. II. 82. Zdě mi sě v noční hodinu. Výb. I. 141. Ciesař Sig- mund umřel ve Znojmě ve čtyři hodiny v noci. Let. 105. V pondělí hnuli jsme se všickni společně. Pref. 501. Ve čtvrtek zů- stali jsme v portu. Pref. 503. To bylo u pátek. Anth. I. 79. V neděli jsme na místě stáli. Pref. 500. Všichni z mrtvých vstanu v den súdný. Anth. I. 48. V samý soumrak do města jsme vešli. Har. II. 84. V suché dni. Let. 131. Na velikou noc oheň vyšel na Poříčí v obědy. Let. 260. — Pozn. Zřídka předložka v určuje čas, jehož prů- během děj se opětuje: Asa jednú v rok má každý sě zpoviedati. Štít. Nauč. 336. Srov. za s akk. — II. S lokalem předložka v určuje téměř všecky ty poměry ve spojení se slovesy klidného tkvění, jež označuje s ak- kusativem ve spojení se slovesy ruchu, pokud svým logickým významem dají se přeložiti z ruchu v klid. Určujeme tedy předložkou v s lokalem 1. místo děje slovesného, v jehož nitru co jest nebo se děje. a) Činem hmot- ným: Král těla sv. apoštolů v svém městě pochoval. Pass 926. Kda sě sněchu lesi i vládyky v Vyšegradě. Anth. I. 2. Tiberius ciesař v Římě kralováše. Anth. I. 162. V Troji vymyšleny jsú rozličné hry. Anth. I. 118. Umřel jest u věži na hradě Praž- ském. Let. 66. Liška v lesích, myš v dúpěti a ryba u vodě ráda bývá. Anth. I. 106. Krt v dobrých lukách rád ryje. Anth. I. 32. U veliké vodě veliké ryby bývají. Mudr. 165. Nejednomu mysl na koně a paty u po- pele. Anth. I. 154. Lepší vrabec v rukou nežli orel v povětří. Mudr. 255. — Pozn. 1. Touto vazbou spravují se též jména osob a jména národův: 1 byl veliký pláč v li- dech. Let. 167. Mezi mužmi toho mnoho, avšak v ženách viece tcho. Výb. I. 238. V Němciech, u Moravě, v Čechách, u Polás. V židech, v křesťanech a p. — Poznam. 2. Některá slovesa řeč starší pojí s lokalem, kdež my je nyní vážeme na otázku kam? Ta žádosť jemu v srdci jest padla. Pass. 746. Prvé ty sám umři, než bychom my v tvém bludě všichni uvaleni byli. Pass. 768. V pomoci pána Boha všicku naději jsme položili. Výb. I. 432. Holubice bisku- pem u vodě pohřížena. Pass. 892. Pan Jin- dřich u Praze veliký dvór svolal. Anth. I. 892. Večer zavírala drůbež ve chlévku. K. poh. 364. — b) Činem pomyslným: Chodí ve tmách. Výb. I. 7. Množstvie Polan bě rozvaleno ve sně. Anth. I. 21. Sv. Prokop po tom boji viec tu osta u pokoji. Výb. I. 194. Pro zlato budú v hoři. Anth. I. 44. Vši u vieře sobě stojte. Anth. I. 42. Vě- hlasnosť bieše v tom mínění. Anth. I. 90. V strachu jsme byli, že nás vítr opustil. Pref 547. Já jsem za tě prosil, aby nepo- chybil u vieře. Pass. 288. Mimochodník vešken hoří v zlatě. Star. Skl. V. 2. Zdálo se, že je celý dvůr v jasně. K. poh. 624. V očích se mu ztratila. K. poh. 704. — V tomto významě předložky v s lokalem užívá se v těchto zvláštních případech: a) Ve spojení se slovesy doufati, radovati se, těšiti se, kochati se, chváliti: Synové israelští nedoufají v kopích ani v střelách. Bible Jud. 7. 8. Měl daremnú naději v těch přá- teliech. Anth. I. 166. Proto jsem přišel, maje dúfánie v tobě. Anth. I. 166. Vzraduje sě hospodin ve všech skutciech svých. Výb. I. 63. V lepých rúšiech se kochá. Pass. 726. Velmi sa v tomto svojom jedináčkovi těšil. Pov. 165. Tenť jest syn mój, v němžto mi sě dobře slíbilo. Výb. II. 526. Buď v tom hospodin pochválen. Výb. I. 193. — ß) Ve spojení se slovesy býti a míti na označe- nou stavu passivného, v němž co tkví: Ode vší čeledi v veliké potupě bieše. Pass. 178. Byli v ruoznici mezi sebú a v kyselosti. Let. 75. Úřad byl u velikém zlehčení. Let. 375. Konsulové jsou u Turkův u vážnosti. Har. II. 29. Kati u Turků v žádné oškli- vosti nejsou. Mitr. 86. Pohané hrob ve cti měli. Pass. 734. Tu jeho svaté jmě u veliké chvále jmají. Pass. 858. Mnozí zákon boží již v lehkosti měli. Bart. 39. Mají mne v do- mnění. Let. 309. Václav všecko v podezření maje obrátil se do kostela. Prot. 8. Porfyr u veliké vzácnosti podnes všude mají. Har. I. 60. — Pozn. Starší jazyk v této příčině tytýž i akkusativu užívá. Ať pro tě nebude v potupu křesťanóm. Pass. 895. Vše, což je dobré, má v potupu. Štít. Nauč. 159. Úřad jeho vždy v česť měl. Štít. Nauč. 330. Jmějte otce a matku v česť. Výb. I. 237. — y) Na označenou oděvu a ozdoby: Stúpi kněžna v bělestvúcí řize. Anth. I. 3. Vsicci biechu u předrahém rúše. Anth. I. 41. Králi, choď vždy v krásném rúše. Anth. I. 150. Onano paní v koruně toť jest matka božie, a onenno v húni jest sv. Jan křtitel, ale tento v bi- skupovém rúše jest sv. Petr. Pass. 960. — e) Na označenou věku ve spojení s číslov- kami základními: Jan syna svého Václava, když v sedmi letech byl, dal do franské země. Výb. I. 488. Panna v osmnácti letech téhož práva ma požívati. Výb. I. 624. Král Jindřich syna svého Jana, jenž ve čtrnácti letech v stáří bieše, za ni jest oddal. Anth. I. 100. Abel bieše ve stu letech a v pade- sáti. Výb. II. 488. Chlapec byl ve dvanácti letech. K. poh. II. 182. — e) Na označenou průvodu vojenského ve spojení s číslovkami základními a neurčitými: Král uherský vy- jel s svými lidmi dobře ve třech stech koních. Let. 243. O suchých dnech přijel Kopidlanský na Hradčany ve mnoha koních. Let. 285. Proti králům Pražané vyjeli ve stu koních. Let. 298. Kníže míšenský přijel do Prahy v sedmi stech koních. Let. 323. Objížděje ve stu koních své houfy hrdiny své napomínal. Anth. II. 363. Přeplavil sě v mále do města kremonského. Anth. I. 102. Miešenský po zemi u mále jezdieše. Dal. 103. 6. — 2. Účel děje slovesného: Otec zastavil dva tisíce v rukojemství. Půh. I. 185. Přemysl Margrétu poje, u věně Rakúsy obje. Dal. 89. 65. Některé země u věně dány jsú mně. Výb. I. 439. Anebo zaplať anebo svú paní v základě ostav. Pass. 932. — 3. Způsob stavu jakostného a děje slovesného: Vlasy zlatostkvúcí vějú u prstenciech skadeřeny. Výb. I. 38. Každý jako v slúpě oči postaviv hledieše. Kat. 2137. Měl jest dva syny u veliké cti i v rozkoši vzchované. Pass. 927. Všecko's v múdrosti učinil. Výb. I. 62. Ve jménu tvém potupiemy vstávajúci na ny. Výb. I. 59. Město Betlem chatrné jest, domy v zří- ceninách po různu. Har. I. 200. Křesťané z zemí západních u velikém počtu do Je- rusalema táhli. Har. I. 248. U velmi malém počtu se sjeli. Žer. L. I. 6. — Pozn. Sem náležejí vazby příslovečné: Teď v nově si toho vyžádal. Žer. Záp. II. 169. Co se to stalo v nově. Suš. Pís. 572. V náhle jej mrtvice porazila. Žal. 71. Sta sě potom velmi v skoře. Výb. I. 184. Jmajú smyslu u mále. Anth. I. 32. V čile vstal. Kat. 1049. Líce ktviechu u biele a v červenosti. Kat. 2308. S velikým hněvem v náhlosti na apo- štoly sě řítiechu. Pass. 926. V dobrém svój život skonal. Anth. I. 167. — 4. Vztah přívlastku a přísudku a) ve spojení s ad- jektivy: Svatý Prokop byl v rúše, v krmiech i v pití přeskrovný. Pass. 479. Pelagia byla v bohatství movita, v tělesné kráse slo- vutna a ve všech svých mraviech ješitna. Pass. 891. Jsem v svém životě zdráv. Výb. I. 250. Nemocných v nohách mnoho bieše. Dal. 79. 24. Ježíš byl prorok mocný v řeči i v skutciech. Anth. I. 80. Jan Hus byl v živote a v mravích šlechetný. Žal. 110. Skrovní v řečech, hojní v skutcích. Lab. 135. Jsem těla těžkého, v letech i na zdraví sešlý. Žer. L. I. 23. Kvapný v řeči, kvapný ve všem. Mudr. 76. Neznal jsem, by v čem velmi vinen byl. Arch. I. 78. Oba dva byli jednací v obličeji i v osobě. K. poh. 405. Byla krásna v tváři. K. poh. 702. Achilles byl štědrý v dařích. Troj. 149. Král byl v budúcích věcech umný. Výb. I. 176. U práviech učený. Výb. II. 504. Neopto- lemus byl v řeči zajíkavý, v právích umělý. Troj. 150. Epistorus byl v sedmeru umění dospělý. Troj. 213. Království sicilské jest ve všem obilí, vínu i oleji hojné. Troj. 201. Lidé v práviech cizích učení. Všeh. XXVII. — b) Ve spojení se substantivy: Drahota povstala v obilé i v masu. Let. 267. Bylo draho veliké v chlebu. Let. 355. Škodu učini Řiešskému v ludiech i v koniech. Dal. 100. 11. Vezmú v duši Škodu. Výb. I. 233. Neměl dostatku v penězích a lidu. Žal. 57. Doktor v písmě. Žal. 33. — c) Ve spojení se slovesy: Ciesař zmrtvě v těle, zbledě v líci. Kat. 1391. Otec náš svým lidem v penězích i v stravě hynuli. Anth. I. 102. Kateřina prospěla u mistrovství ve všelikém. Kat. 111. Rím v umění i v mú- drosti vítězsky předčí nade všecken svět. Pass. 823. Jemu se žádný nepřirovnal v pou- hosti přízně a víry. Troj. 150. Oni se v tom tajiti nemohú. Star. skl. 14. 128. Známe se v našich hřiešiech. Pass. 253. Věřímy, že nás v tom uposlechnete. Arch. I. 7. V tom dvorně i múdře činie. Dal. Předml. 2. — 5. Čas, a) ve který děj slovesný nastupuje: Potom v čase nevelikém Kostus snide. Kat. 112. Paměť člověčie jest u prodlení časa k zapomnění hotova. Anth. 1. 76. Někteří pro tělesný užitek i ve dne i v noci pra- cují. Anth. I. 76. Kto ve dne bude choditi, nepotkne sě, kto bude v noci choditi, potkne sě. Anth. I. 79. Mířené přátelství jak v březnu led. Mudr. 236. Čemu vy sě zelenáte v zimě v letě rovno? Anth. I. 30. V puostě jel do Rakús. Let. 114. Snieše mi se ve sně. Anth. I. 30. V míře válku múdro ždáti. Anth. I. 28. V horku vez plášť s sebou, v dešti sám pojede. Mudr. 253. V tom přijel komorník. Žer. Sn. 5. — b) Čas, jehož průběhem děj slovesný se dovršuje: Napomenul jej opět, aby se s ním smieřil v šesti nedělích. Výb. I. 620. Ve čtyřech dnech chce jemu na po- moc přijieti. Anth. I. 104. Obilí ze sýpky na sýpku v osmi nedělích. — Pozn. Střídnou předložkou bývá tu do s genitivem a za s akkusativern. — Brt. v Listech filol. 1877. 102. —105., 225. —230. Vz tam více příkladů. Cf. Listy filol. 1882. 125., Zk. S. 254. -259., Zk. Ml. II. 33., Mkl. S. 394-402., 657. -661. — V., skrácenina. VMt. = Vaše milosť. Arch. III. 12., 28. — V. = valuta (v kupec. slohu). Kh. — V. Vt. = Vaše Velebnosť. Arch. III. 12. — V. O. = Vaše Osvícenosť. V. Jt. = Vaše Jasnosť. Arch. III. 369. — V. Ur. = Vaše Urozenosť. Arch. III. 306. (Šd. ).