Hus
Hus, husa, z germ. gans. Gb. H. ml. I. 46., 458. 0 strč. skloň. cť. Gb. Km. -i. 44. čo ten povie (sľúbi), to je ako keď hus sa uprdne, ako keď pes brechne. Slov. Nov. Př. 533. Které děvče vyplaší husu z hnízda, tomu se rozejdou ohlášky. Na Žďársku. Nár. list. 1894. č. 128. odp. feuill. Keď do husí hodíš, ta za- gága, ktorú si uhodil; Rozumie do toho, jako hus do piva. Phľd. 1894. 197., 441. Kýž tě husa pečená kopla (zaklení)! ČT. Tkč. Padlo to s něho jako s husy déšť. Šml. VII. 83. Když letí divoké husy, bude za čtrnáct dní sníh. Vck. Val. I. 164. Kdo pase husy, do pekla musí; kdo pase krávy, do nebeské slávy. Brušp. Hledíková. — H. = vosa. Brt, D. II. 73. — II. Jan mistr. Vz Bl. Gr. 284., Tk. X. 614., Vlč. Lit. 282., 107.