DuchDuch. Vok. duše jen o 3. božské osobě. Bž. 88. O původu cf. také Gb. Hl. 101., 145. D. předpokládá starší tvar dus?. Vz Gb. Hl. 110. Cf. Šrc. 194. — D. = povětří, vzduch, který dýcháme. Ot dýchání duchu. Ž. wit. 17. 16. — D. = trest, já
dro. D. jazyka, slo- vanštiny. Mus. 1880. 339. D. jazyka = souhrn veškerých bezvědomých snah jazykových. Kvř. 19., 20. — D. = duše, opak: tělo. D. přírody, transcendentní (přestoupaci), im- manentní (obsažný), pohybující, d. hybu, smíru, zákonodárný. Dk. Aesth. 348., 349. Nauka o duchu, der Spiritismus. Dch. Le- tošní zima dala lidem do ducha (byla tuha). V Bystersku. Sn. D. s srdcem nejsú z jednej materie & preca v oboch duch jednoty žije. Trok. 59. Divnéť se to zdá a nepodobné, když chceš o duchu mysliti, jak o tělu. Št. Kn. š. Ot udulánie ducha. Ž. wit. 54. 9. D. ducha poznává a srdce srdci návěští dává. Bž. exc. — D. == co zahřívá úmysl atd. Síla ducha. J. tr. Podnikavosť ducha. Šp. D. básnický. KB. 1. Muž duchem básnickým nadaný. Tf. Kazí ducha sílu, z
draví dlúhé pracování, když sa jedním duškem koná bez odpočívání. Glč. I. 82. Kto jemu vdunul duch životný. BO. Nemohli proti jeho mú-
drosti zvítěziti a proti duchu, jenž z jeho úst mluvieše. Pass. 14. stol. Chválu jeho u veselém duchu prozpěvuje. Št. Kn. š. 128. — D. = úmysl, rozum atd. D. času-souhrn veškerých snah společnosť jistou dobou ovlá- dajících. Kvř. 20. D. doby. Us. Počítavý duch. Vz Počítavý. D. zákonnosti. Dk. Aesth. 350. D. vlastenectví pronikal všecky třídy. Sbn. D. nazíravý, rozjímavý a více vnímavý. Sš. I. 10. D. člověka k pracování tím schop- nější bývá, když časem skrovnou veselosť za pokrm užívá. Glč. I. 82. D. pravdy. Čch. B. 34. Len tam sa muži s duchom času vodjá, kde sa na slovo a česť hladí z mládí; Keď sa d. v školách a chrámoch utvorí, potom k pokladom cestu si utvorí; Je to lud bystrý, nábožný a živý, dajtě mu ducha, budě tvoriť divy. Trok. M. 21., 23. To žia- den d. neuhádne (nevie). Mt. S. I. 97. Vy ste se vždy duchu protivili. Pass. 14. stol. Otejmež duch jich. Ž. wit. 103. 29. — D. = duchovní stvoření. Duchy pekelné žárlivosti. Čch. Bs. 95. — D. = duch svatý. Ducha : svatého koření. Sbtk. Rstl 326. Maria du- chem sv. počala. BR. II. 8. Plných ducha svatého. Pass. 14. stol. Potom, jakož světíš na letnice, poslal ducha svatého. Št. Kn. š. 12. — Sv. d. = letnice. O sv. duše tři leta budú, jakž on fojtem byl. NB. Té. 286. Daj si pozor, aby ti netrefilo sv. ducha v pátek (abys se nepřepočítal, nesklamal). Brt. D. Déšť v neděli velikonoční vymlátí obilí, na sv. ducha vymlátí na čisto. Zlínsky. Brt. Prší-li na sv. ducha, jsou klepány žita. U Král. Hrad. Kšť. Do sv. ducha nespúščaj sa kožucha (nespouštěj se kožicha), po sv. duše ostaň v kožuše (po sv. duchu dobre chodiť v kožuchu, po sv. duše choď zas v kožiše, a po sv. duchu maj sa ku ko- žichu). Brt., Hrš., Tč., Němc. IV. 442. Do sv. Ducha něvyslékaj kožucha a po sv. Duchu fuk do kožuchu. Slez. Šd. Do sv. ducha nevyslékaj kožucha, po sv. duchu obzéraj se (obhlídaj se) po kožuchu. Slez. Šd. V den sv. ducha volí si hoši krále a jezdí jako rytíři na koních (na vrbových habřích) a vybírají po domech vejce; to jmenují
držeti sv. duch. Do nedávna činili to dorostlí chasníci a jezdili na skutečuých koních. U Olom. Sd. — Sv. Ducha kořen = andělský kořen, angelika, die Angelika- wurzel; čemeřice černá, kýchavka černá, heleborus niger, die schwarze Niesswurzel, rostl. Mllr. 13., 53. — D., a, m. rozený Čech, blahověst Kroatů (1091.). Koll. I. 222., II. 272.