Ženima
Ženima, ženina, ženimka, y, f. = po- straní žena, souložnice, kuběna, das Kebs- weib, die Kebsfrau, das Nebenweib, die Konkubine. Na Hané ženima posud. Bkř. Ženina. V. Kuběnář ženinu chová. Kom. Nabral si ještě vice ženin a žen. Br. Z že- ním rozličných narození synové. Troj. Ne- řádně miloval jiné ženimy. V. Chválím to,że branie neradu; ale kakž pak, bude-lisám s ženimú svú několik let, s níž sě jeneoddal? St. N. 327. 9. Učinil ji sobě že-nimú. Výb. II. 85. 5. Synóm svých ženimdal jest dary; Ž. Nachorova (concubina).BO. Aby uslyšel dievku, své ž-my dceru;Protož dle Šalamún: Kto ž-mu krmí, ztratiezbožie; Šalamún měl 700 královen a 300ženim a modlám se pro ně modlil; Připra-vujíce krásnějé své kuběny, kněhně nebženimy než v kostele oltáře a obrazy; Jakýžotec, takýž syn; syn dá a otec vezme pe-nieze, aby syn ž-mu měl; A tu almužnu,kterúž mají chudí lazarové jiesti, jedie jichpsi tuční chrtie, vyžlata a ohaři a takétisty, kurvy neb ž-my; Když o kterém jistěvědie, že má ž-mu neb kuběnu, aby podkletbu jeho mše neslyšeli; Šestdesáte jestkráloven a osmdesáte ženim a mladic neniepoctu. (Pís. Šal. 6. 7.). Hus I. 105., 202.,382., 443., 444., II. 242., 294., III. 75. — Ž. = žena.