VéstiVésti. Cf.
Mkl. Etym. 387. a., List. fil.
X. 118., 1892. 108. (v dialekt.).
— abs. I vede (= dokazuje) br. Prokop, že . . . Mus. 1883. 363.
— co, koho. Ťažko toho vodiť, kdo sám nechce chodiť. Slov. Rr. MBš. Takovú vede výmluvu. Brt. D
. 285. V. kající život, svědky, řemeslo. Št. Kn. š. 82., 148., 171. —
co proti čemu.
V tom musím proti tobě odpor v. Šml. K tuhým žalobám proti sobě vedeným mlčel. Br. V. proti něčemu stížnosť. J. Lpř. Kdožť právo vedú protiv pravdě. Št. Kn. š. 150. —
kde. Řád slušný
v domě vede. Rgl. Stoudně si vede v povzdálí. Nrd. Abych vás vedl
v jeho cestách. Št. Kn. š. 41.—
co, koho kam (kdy jak). Pasáci na sebe volají: Kde (kam) vedeš ?
Mor. Vck. Již
před r 1300. daleko
do moří obchod vedli. J. Lpř. Ve průvodu byl veden do kláštera. Vrch. Když ji bezděky
na pokoj vedli. Pass. Ješto vás k tomu vede libosť a ute- šenie. Št. Kn. š. 112. —
koho nač: na popravu, na smrť. Us. Pdl. Tys mne na to vedl navedl). Wtr. exc. V. si někoho na pomoc. Sá. —
proč. Neb toho pro žádnú chlúbu ani pro peníze nevedu, ale pro česť jazyka svého českého. Výb. II. 43. —
se, si, co, koho, jak. V. si pěkně, Vck.,
po starodávnu, J. Lpř,
s volnou nenuceností
při něčem, Vlč., moudře, ukrutně, despo- ticky, Šmb., vědecky. Dk. Krávu
za rohy v. Lpř. V
. psa
na provázku. Us. Pdl. V. stavbu nákladně, skvostně J. Lpř Vede se to na levo (nedaří se). Neud. Vojak po prochazce chodzi, ženku za ručičku vodzi. Sš. P
. 482. Vede svou až
do omrzení. Osv. I. 92. Svój život
v dobrém vedúce. Výb. II. 18. Svój úřad právě vésti; Donidž
se jim dobře vede
po jich vóli ; Aby je vedli
v kázni k dobrým obyčejóm ; Řemeslo právě v.; Kak máte svój úřad v.
k užitku jiným Št. Kn. š. 34 , 35., 99., 143., 167. Kde sa dobre vodí, tam sa rádo chodí; Nežije a predsa chodí a
človeka dobre vodí (ho- diny). Mt. S. I. 106., 135. Ako kdo robí, tak sa mu vodí. Slov. Šd. -
se komu. Letos se nám kuřata nevedou. Us. Tbnk. —
co se s kým. V. o něco boj s někým J. Lpř. Loď vede zápas s orlem
v rych- losti Posp. Za jinu chodíš a se mnú se vodíš. Sš. P. 307. —
co kudy. V. proud elektrický drátem, Mj., průplav průkopem, NA., přímku bodem A k bodu B vésti. Us. Pdl. Havran s kání luhem svůj ples vede. Kyt. Cesta je vedla mimo chyši. Šml. Vedli ho tú ulicí. Sv. ruk. 167. Cesta vedla
mezi rozházenými balvany. Šml. —
koho,
co odkud. V.
od bodu n.
z bodu nějakého přímku. NA. V. důkaz z něčeho. MH. 5 Nervy čivné vodí podnět
od zevnějšku k mozku. Dk. P. 5. V. od zlého. Krnd. 165. Důkaz ontologický vede se z pojmu o Bohu. MH 4. Netbají, by z dobrého
v lepšie je vedli. Št. Kn. š 136. —
koho,
co čím (kam). Zápas zbraní, slovem, pé- rem v. Mus. 1880. 470. Praha má v. národ český osvětou ku svobodě, moci a slávě. Vlč. —
koho po kom. Kteříž (kněží) lid po sobě vedli. 1532. Mus 1880. 499.