VyskočitiVyskočiti, skoč, skoče (íc), il, ení:
vy- skákati, vyskákám a skáči;
vyskakovati =
skokem vyjíti, aus-, herausspringen;
co síla stačí skočiti, aus aller Macht springen;
vzhůru skočiti, in die Höhe springen, aufspringen
, aufhüpfen;
prýštiti se, prameniti, počíti se, entspringen;
náhle se objeviti, hervorsprin- gen
, sich schnell zeigen. Jg. —
abs. Běžel, co mohl v
. (rychle). D. Voda vyskakuje
. D. Tu vyskočí slunce a tu se schová. Us. Vy- skakují neštovice. D. Vyskočil ako jelen
. Mt. S. I. 98. Daj si, šohaj, čižmy kovat, abys mohl vyskakovat. Sš. P. 614. Štyry kozy, piaty cap, kto vyskoči, bude chlap; i ja by bol vyskočil, ale som sa potočil. Sl. spv. II. 52. Ráno v-lo tepló sluniečko. Dbš.
Sl. pov. I. 169. A pryskyřuov mnoho vy- skákalo (na těle). Arch. III. 56
. Div, že ne- vyskočí duše. Alx. V. v. 1903. (HP. 46). —
odkud: ze zálohy, z města, ze svých mezí, V., z vozu, z okna, Us
., z postele; voda vyskakuje ze skály; Z kůže bych vyskočil. D. Raduje sa, dobre z kože nevyskočí. Mt. S
. I. 94. Člověk by z kůže vyskočil. Dch
., Mt. S. I. 99
. Div, že z kůže nevyskočí. Ako ju mladý kráľ zazrel, od radosti dobre z kože nevyskocil. Dbš. Sl. pov. I. 53
. V-la to, vraj, Vichorica, zo země; V-čí z něho mládenec na svet súci, pekný, len akoby ho bol ulial. Dbš. Sl. pov. II
. 37., III. 15
. (Šd. )
. V. naň z trní. Er. P. 375
. Počkaj, sedláče, šak ti vyskáčé z komory koláče; Počkaj, boháču, šak ti vyskáčú ty dukáty z truhle. Sš. P. 525. V-čil mu z rány, entkam aus der Schussweite
. Arch. rkv
. Z pošetilej ne- múdrosti múdrosť nevyskočí
. Na Slov. Tč
. Iskričky z ohňov bystro vyskacujú. Sldk. 391. Vyskočil sám dolů z věže. Dač. I. 271. Vyskočivše z vozů počali bíti Němce. Pal Děj. III. 3. 260. Kamž jim Pán rozkázal, se plavili a z lodí nevyskákali. BR. II
. 66
. Kůň o dlouhých otěžích rád z koleje vyskakuje
. Prov. Šd. Vždy mu z rány vyskočil. Us. Wtr
. Z kře na někoho v-ti. Bl. —
kudy: oknem. Us. D. Světelko zahasila, oknem vy- skočila; Ďábel kolečkem zatočil, vokýnkem v-čil
. Sš
. Ps. 106., 153. Dobre moje srdce bôčkom nevyskočí. Sl. ps. 140. Nemajíc čím zaplatiti
, musí kravím oknem ven vysko- čiti. Prov. —
kam: ze zálohy
, z domu
na někoho v.
, na stůl, Ros., na koně, D
., na ulici. Ros. Řekové vyskáčí
na zemi. Troj. 104. b. V.
nad koho (pyšněti)
. Tkadl
. Z hou- ští k někomu rychle vyskočiti. Sá
. I vy- skoči Vlaslav protiv Čstmíru. Rkk
. 23. Ona zaslechla, ven v-la. Sš. P
. 756.
— jak kam. Všetečnou otázkou
na harc v. Sych
. V. po- mocí bidla na zeď. Dostal jsem koníčka polovraného, já jsem si aj v-čil ruče na něho
. Čes
. mor
. ps
. 263. —
komu odkud. V-lo mi to z huby, D, z ruky; jiskry mu z očí vyskakovaly. Us. —
si co nač: hůl na záda si vyskákati. Us. —
(na koho) jak. Vesele si vyskakuje. Us. Šd. Vyskoč honem, běž na salaš. Kol
. ván. 172. Dúpkom vyskoč, ale sa nepotoč. Mt. S. I. 105. Liška až k zunováňú (k unavení) prehrozno vy- skakovala, potom preč odešla, když sa zu- novala (unavila). Na Slov. Tč. Hore vysko- čila, mezi nich běžala. Sl. ps. Šf. I. 139. Z lesa
s palicí na někoho v. Vz Palice. Č. —
kde. Oheň vyskočil
v stodole
. Us
. Bielky
na očach jej vyskokly ako upečené vajcia
. Dbš. Sl. pov. V. 81.
Predo (přede) dvermi v-val, štyry groše ukazoval. Sl. ps. 186. Jak já plakat budu? Na jeho hrobě vyskočím sobě. Sš. P
. 663
. Skála
nad břehem v-la. Troj
. 464. —
si co: nohu (skokem vyvi- nouti). D., Č. —
za kým. Vyskočil za ním
oknem, aby ho chytil
. —
komu. Však ti ty tolary (stříbrňáky) brzo vyskáčou. Us.
Šd. —
proč.
Radostí vyskakovati. Us. Hneď ju obklopily ostatnie kamarátky a ujúkajúc v-valy
od radosti; Šol zavolať kráľovského synka. Nebožiatko dobre z kože nevysko- čilo od radosti, že mu otec predca už zaz dovolil výnsť na polovačku. Dbš. Sl. pov
. I. 307
., 273. (Šd. ). Od radosti v-čil. Pk. —
kdy. Na sv. Josefa vyskočí beran na vršek a poděkuje hospodáři
. Pranost
. Tč. Ustaneš, jak v cestě z předku budeš vyskakovať
. Na Ostrav.
Tč. V-lo slunečko skoro ráno ra- níčko
. Sš
. P. 24
. V-lo sluniečko zavčas ráno, v-lo na stienku, na tŕňovu zahrádku. Sl.
spv. IV. 147. —
(se) s čím,
s kým. Ja jinou nechci než Káču, já se s ní dobře vyskáču. Čes. mor. ps. 202. Já pánu rád bych sloužil a dobrú vuoli okazoval. A ty velmi s neobyčejnými věcmi vyskakuješ (po- čínáš). Arch. V. 345. —
se. Ten se dnes vyskákal.