DnešníDnešní, heutig. Vzorec skloňování urči- tých přídavných jmen jednoho zakončení.
Sy. mase. 1. Dnešní, 2. dnešního, 3. dnešnímu. 4. dnešního, dnešní
, 5
. dnešní, 6. dnešním, 7
. dnešním;
rod žen. ve všech pádech: dnešní:
rod. střed. jako muž., ale v akkus. má jen: dnešní;
pl. pro všecky 3 rody: l. dnešní, 2. dnešních
, 3. dnešním, 4. 5. dnešní, 6. dnešních, 7. dnešními
Tímto vzorem se řídí: a) přídavná jména v -í ukončená; b) jména přídavná v druhém a třetím stupni v -í zakončená;
c) podst. jména ukončená v -í: kočí, krejčí, lovčí, výběrčí; sudí, purk- rabí, markrabí, Brykcí, Jiří, Jiljí (posledních šest jen tenkráte,
nemají-li u sebe přívlastku); mají-li u sebe přívlastek, skloňují se jako , Znamení'. Sudí, ího; ale: nejvyššímu sudí. Kz. V obec. mluvě také: uhlí, uhlího a po- dobně i ostatní podst. jména v
-í ukončená. Brt. Vz
Jiří. — Až do toho dnešního dne. V. Vejce dnešní, chléb včerejší, tele šestinedělné a víno lonské nejlepší. Prov. — D.,
dávný, cvičený, štvaný, nicht heutig, bewandert. Však už nejsem také dnešní ani včerejší (jsem starý). Vz stran přísloví: Staroba. Č. — D. =
nynější, jetzig. D. věk, svět. Us.