MíhatiMíhati, vz Mkl. Etym. 208. -
se. Mih' se nahý bok její. Vrch
. Blesk se mihá. Us. —
čím (se,
po čem)
. M. okem (annuere). BO. Mihl okem po prstenu. Kká. Td. 287. Pták se mihnul zlatým křídlem. Vrch. M. ohněm, metlou. Laš. Tč. —
koho čím=
udeřiti: pěstí
po hlavě. Laš. Tč. —
se kde (
jak,
kdy)
. Mihl se
před mým zra- kem ;
V mraku sup se mihne; Světloška, jež hravou pochodní se v trávě míhá; Rosné perly
mezi travou míhaly se celým deštěm ; V oku jejím blesk se mihl;
Nad močálem bludičkou se míháš. Vrch.
Na vrchole bílá se kaple míhá; Mihla se u skály kraje; Nebe, jež se nad horami míhá. Mcha. Mí- hájí se v temnu sečné rány. Kká. Tu přede mnou tvář dívčí se mihla. Čch. Sl. 21. Jen v oblacích cos chvílemi se mihne. Osv. VII. 30. —
se kam (jak). Já kráčel, kam se mihlo zlaté křídlo ptáka. Vrch. Laňka
v lesy mihla skokem. Hlk. Ale Hovorková počala naňho míhať. Ntr. IV. 179. —
kudy, (se jak kde). Dívka mihla se
stromy. Úsměv mihnul se po její tváři; Blesk se mihnul slabým kmitem skrze houští; Had se mihne
přes kmeny: Býlím se mihnul motýl. Vrch. Meče míhají se vzduchem; Člun mihna ptá- kem po vodě. Čch. Po jezeru hvězdný svit se míhá Mcha. Něco se mu mihlo hlavou
. Vlč. Hustinou pod Bradlem vidím co's míhať
. Ntr. V. 310. Šerem blesk se mihne. Osv. VI 461- Tam větví pletivem podoba se v kmiru mihla zraku. Kká. K. Sl
. j. 176. Děva přes potok se mihla. Kká. Td. 15. —
se jak (kde). Tlum zjevů divných
do kola se míhal
. Osv. VI. 593. Naše Baruška za ho- dinu krokem se mihne (je loudavá). Us. Vk. To vše mihlo se mu v hlavě okamžikem. Šbr
. Zuj. 591. Ty perlami se stále míhají
. Vych. Myth. I. 207. Bleskem se m. Vrch.