Klát
Klát, klátek, vz Mz. v List. filol. VIII. 169. — K. = kláda, špalek. Maso na klátě položené. Kld. 262., 1. 83. Položil hlavou na klátek. Kld. Došly ma noviny z klaštor- nej doliny, že mojho milého kláty privalily. Sl. ps. 128. Upadl mezi klaté i stlúkl sé na tváři. NB. Tč. 108. U Valachů v Rožnově chodí s klátem. Chasník v ženské kasance, sazemi obličej sobě očerniv, místo šavly má v ruce dřinku (hublované dřívko) dva sáhy dlouhou a hledí k. v domě, kam ho pustili, děvě o nohu opevniti, aby se vy- koupiti musela. Sš. P. 733. — K, druh oštěpu, dřevce. Dch. — K. == ul. Také mor. a slov. Brt., Kld., Kd., Rb.