KlejKlej, e, m
., klí (dříve: klé), n. V. Stran odvození vz Mz. 42. K., klejovatá země,
klih z koží živočichů dělaný, Leim. Vz Klih. Na k. ssaditi, saditi = klejovati. V. Truhlář prkna klejem spojuje. Kom. Ptáčníci z mýlí k. dělají. Kom. —
K.
z mouky, moučný, Mehlkleister. —
K.
rybí, Fischleim, Hausen- blase. D. —
K.
zemský n. zemní, Erdpech, Erdharz. Hlas. —
K.
židovský, Judenleim.
— K. ohnivý (hořlavý, ohně chopný). Steinöl. Jg.
— K. arabské (Gummi). Us.
— Klej, na Mor.
= kel. Keim. Zlob.