KlíčitiKlíčiti = prejtovati, pučeti, vyrážeti. Cf. List
. fil
. 1882
. 42
. --
abs. Žalud počal k. Sl. les.
— kde. Závisť v
tvém srdci klíčí; Myšlének nová řada k-la hned v jeho duchu; V ňadrech síla klíčí. Vrch. Tím více písní k-lo mu v hrudi
. Osv
. V
II
. 3
1.
— odkud. I
z ní (smrti) nám klíčí símě života. Vrch
.