KlokočKlokoč =
pramen ze země se prýštící. Vz Prysk, Mz. v List. filol. VIII
. 174. Val. Vck., MV.—
K., rostl., lymphus, 1380. 564., staphyllea. Cf. Rstp. 295., Rk. Sl, S. N., Rosc. 157., Mllr. 102., Slb
. 495., Čl. Kv. 328., Sbtk
. Rostl. 188
.-189. Klokoč kloká, die P. klappert. K-čem uhozený seslábne. Us. — K.
, Klokotschhäuseln, ves u Uště. PL., Rk. Sl.