KmetKmet. V 5. řád. článku za
comes tečku vymaž. Pol. kmieć, lit. kumetis, lat. comes. Mkl. aL. 9., 143., Mkl. Etym. 121. Cf
. Bž. 89.
K. =
sedlák. Hr. ruk D. 653., 661., 670., 674.
, 683., Kn. rož. 119. —
K. =
přísedící velikého soudu zemského. Tito k-vé vybírali se do r. 1487. jen ze staropanských rodů, do té doby rozumí se slovem kmet proto jen člen stavu panského, r. 1487. přibráno osm vládyk do soudu zemského a potom se činil rozdíl mezi kmetem z pánů a kme- tem z vládyk. Panským rodům těm nále- žela poprava v krajích. Členové rady kní- žecí nesluli v Čechách nikdy kmeti. Také starostové obcí nesluli kmety, neboť slovo k., co se týče venkovského lidu, znamenalo sedláka, hospodáře vůbec. Bdl. Obr. 32., 33., Kn. rož. 119.
, Pr. 1869. 595
.— 603., Mtc. 1869. sv. I., Kram. Slov. Ti-li sami mají súditi v lavicích a nálezy vynésti čili všichni páni mají sůditi, kteřížby k súdu přijeli, čili jediné těch 12 kmetóv. Arch. III. 39. z r. 1447
. Co pánóv jest třeba k nálezu? Čím více, tím lépe; ale podlé starého práva dvanáct mimo úřad, neb najméně sedm, větší polovice; ale to jest o věci póhonové (soudní)
. Ale o ty věci, kteréž jdú o zem- ské dobré, měli by všichni rodové býti podlé starého práva, lečby kto svú volí ne- chtěl neb pro nemoc neb pro nepřízeň neb pro službu nemohl. O. z D. čl. 62. Cf. Bdl. Obr. 85. Slovo k. neznamená porotce, po- něvadž v čes. právě porotců nebylo. Bdl. Obr. 33. Kmetem z lavic kteří se úředníci poháněli? Zř. zem
. Jir. 453., 691. —
K krajský = šupan. Pal. Rdh. II. 159., 166. —
K. =
stařec. Št. Kn. š. 129., Ž. wit. 104. 22., Hr. ruk. P
. 35., R. 370. Dejte víru sta- rému kmeťoj. Ve Slatině. Msk. Mladá ujede od kmetě. Žer. 322. Já jsem k. ZN. Byl jest Abraham starý k
. BO.