KnutaKnuta, y, f
., z germánského: got. hnuto = lat. flageílum, aculeus = bič, osten; skand. knůtr, šved. knut, strněm. knoto (Knoten). Vz Mz
. 43
. K., bič spletený z více řemínků, na jichž koncích jsou olověné kuličky; slouží k trestání zločincův. S. N., Rk.