-koli
-koli. Samo o sobě se neužívá; je přípo- nou buď příslovcí (kdekoli) nebo zájmen (kdo- koli). Kdokoli, cokoli, kdekoli, jakžkoli, jak- koli, kudykoli, ačkoli, kdykoli, jakýkoli atd. Zájmeno a příslovce jsouc spojeno s -koli nabývá významu všeobecnosti, povšechnosti, neurčitosti. I můžeme zájmeno (příslovce) takto složené za stupňované zájmeno (pří- slovce) neurčité pokládati. Kdežkoli kto koho potka. Anth. 28. Kteréhožkoli políbím, ten jest. Br. Kdežť se koli příhodné vidí. Br. Kterakých kolivěk knih. Pass. (Mkl. S. 90). Lat. cunque. Mezi -holi a druhé k němu náležející slovce jiné části řeči mohou se klásti. Což jsi koii přiřkl. Br. Vz předchá- zející. — Přívěškem: -v, -vě, -věk, -věčně bývá sesíleno. Kdokoliv, cokolivěk. Co se tu kolivěč dálo. Lom.