Komín
Komín, u, či a, komínek, nku, komíne- ček, čku, m., z lat., caminus, vz a se sesla- bilo v o. (Gb. Hl. 78. ) = dymník, der Ka- min, Schlott, Schornstein, Rauchfang. V. Komín nad sladem: parník. U Slováků: koch. Vz Koch. Dým v komíně usedlý, saze. Kom. K. jest trouba ve zdech udělaná, čtyrstranná n. kulatá, kterou se kouř v pecech vyvi- nutý ze stavení ven vyvádí. K. kulatý zcela rovný (ruský) vymetá se kartáčem. Vz S. N. Maso do komína zavěsiti (věšeti, pověsiti = uditi). D. Komín čistiti, vymítati. J. tr. Vypálil mu komínek = ošidil ho. Us., Č. Zapsati něco do komína (černou křídou). Prov. Zapiš si to do komína černým uhlem (křídou na zeď). Č. Zapiš si to, abys neza- pomněl, uhlem do komína. Sk. Píše černou křídou do k-na. Vz Nejapný. Lb. To napí- šeme uhlom do k-na. Mt. S. Jedním k-nem všecko hnáti (Všecko jde do dýmu). Vz Mar- notratný. Č. Udeřila svou čistotou o komín. Vz Zhýralý. Č. K. vlaský (ohniště). — K. — dolové dílo, udělané od slemena chodníku n. štoly do výšky. Vys. — K. v hutnictví, díra svrchu, kudy se uhlí a ruda do peci sype. Us. — Komínek ve víku moučné truhly, truhlíček s otvorem, aby mouka se nepařila. Vys.