Konár, konárikKonár, konárik. Brt
., Němc. IV
. 408., VII. 142
., 294., Kld. I. 62., Hdk. C
. 379., Prk. Př. 18., Bž. 227
. Cf. Mkl. Etym
. 126
. Haluzy má toliko strom ihličnatý, konáre strom listnatý. Na Oravě. Rr. Sb.
Z jabřadky uroste ratolesť, z ratolesti haluz či větev, z
větve konár. Pk. Sedím jak hrdlička na suchém konári, smutně si zpievajíc v svém velikém žiali. Koll. Zp. II
. 238. Oba sedá- vají na jednom konáre. Sl. ps. 283. Sadla muška na konárik, potriasala kvet, načo si mi moja milá zaviazala svet? Sl. sp. 60.