Končár
Končár, končiar, končjár, u, m. = špička, die Spitze. Slov. Na končiaroch skalisk. Lipa 218. Samý vrch to jest vrchovec vrchu menuje sä končiar, keď je končitý. Hdž. Čír. 160. Slnko sa ponáhlalo k vysokým končiarom vrchov tatranských. Ntr. V. 124. — Hol. 288., Trok. 44. — K. = železný konec kopí, Hý. Ss., špičatý nůž. Slov. Šd. — K. = co někam přesahuje ku př. haluz stromu, která přesahuje na sousedovo pole. Mor. Šd. — Cf. Končjár.