Konec
Konec, cf. Konati, Šf. III. 554. V MV. nepravá glossa. Pa. — K. = kraj věci etc. Tu písničku neumím z konce (od počátku). Us. Črk. Nevím, jak to z k-ce. Ona má hned smích, hned bědy na konečku, am Rande. Dch. Kdepak je mu konec (kde běhá)? Us. Neni tomu konca kraja. Zlínsky. Brt. Sadol (sedl) si tam na jej hRob na konča jej bielych nôh. Sl. sp. 23. Měla věno své na dvoře konec Bohuslavic. Z. d. op. Bůh jest v tom bez konce neb bez kraje. Mojeran, mojeran, ej odkial ťa trhať mám? Od koNca do konca, ej milému do perca. Sl. ps. 274. Obema konci v zemi (zralé obilí kloní se i klasy k zemi a staRý člo- věk i hlavou). Slov. Rr. MBš. Piť jako piť, ale hore koncom sa držať (vzhůru, nekle- sať). Slov. Ib. Do koncóv pekelných. Ž. wit. 22. Co má sedm konců? Jitrnice (sama dva, dva špejle po dvou a sedmý k. jest, když se sní). Mor. Brt. — Pozn. K. ve spojení s předložkami a následujícím genitivem zů- stává na Mor. nesklonné. Mám to na konec jazyka. Brt. D. 161. — K. = več věc vy- chodí, das Ende. K. roku, Sl. les., vojska, NA. III. 79., století, nehtu, Us. Pdl., kro- vek. Kk. Br. 5. K. konců byl, že . . . Kos. S námi to nevezme dobrý k. Us. Cf. K. — k. času etc. Ku konci května. Mour. Nevíš tomu konca kraja. Mor. Vck. Do konečného konce toho nechci (naprosto ne). Us. Vck. Bude k. žalosti. Ht. Sl. ml. 227. Udělán mu k. (popraven). Bdl. Už je se spaním zase konec, ist es aus; Je s ním k.; Je se svou latinou v koncích, zu Ende; Ta věc nemá konce; Už je tomu k.; Ještě není k. všech konců. Dch. Křičeli, že už im je k. Brt. Dokud se ho koncem (konečně) nedo- volá. Kappr. Gusl. O ta tráva hore koncom stojí, len že sa je mrcha kosec bojí. Sl. ps. 217. Tak se našé lásce někdy k. stane; Konec (na konci) Větrova u tej boží muky j stojí tam má milá, zalomuje ruky. Sš. P. 236., 582. Zlořádům k. učiniti. Mus. 1880. 454. Svej bolesti k. polož. Hr. ruk. 99. Nenie konce mrtvým tělóm. BO. Není konce pokladům. Br. Jehož kRálovství nebude konce; Ktož do konce svého života sstoj v zatvrzení. Št. Kn. š. 14., 26. Čiň, co čiň, ene konca hleď, quidquid agis, respice finem. Opav. Klš. Kde je dobrý k., dobrá je celá věc. Us. Bž. Hlučný počátek tichý k. mívá. Lpř., Hkš. Už je s ním k. (na konečku — umře). Tkč., Dg. Jaká jest věc, dává znáti k. Šd. Lháti, zváti, jen na ko- nečky pamatovati. Pk. Žádnú věc nečiň hned, na konec pilně hleď. Mor. Tč. Čokol- věk činíš, múdre čiň, na k. pamatuj, nebo z konca ščastlivého visí užitek tvój. Glč. I. 99. — K. času atd. Věc ku konci při- vésti; Věci k. učiniti; Aby to přišlo k ně- jakému konci. Dch. Není to na konec usta- noveno (dokoncováno). Us. Dbv. Rozepře k slušnému konci přicházejí. Štr. Prosím, aby to v lepší konec obrátil, gelinder auf- fassen ; A nemohl se mi o to žádný konec státi; Prosíme za naučenie, kterak tomu člověku raněnému k. učiniti jmáme podlé práva, Entscheidung treffen ; Abychom mezi nimi o to k. učinili; A když ten ortel k. vezme. NB. Tč. 12., 152., 99., 236., 287. A pro jeho nevyrčení žádný mi se k. ne- stal; O to zboží k. míti bude. Půh I. 155., II. 4. V Čechách každý v jednom roce k. béře o svú při; Ku konci a místu něco přivésti. Vš. 7., 263. A všecko podobenstvie Kristus pro tento konec přivedl jest. Hus II. 394. Ktož v čem až do konce sstojí, ten podlé toho odplatu vezme. Št. Kn. š. 11. V každé věci buď konce. Zpř — Do konce. Já o tě, synečku, do konca nesto- jím. Sš. P. 241. — K. = záměr. Na jaký k. se naši páni do Uher vybrali. Na jaký k. jest spis ten vytištěn. 1598. Mus. 1880. 161. — K. = sesoukaná nit hodně smolou natřená. Us. u Rychn. Bvř. — Konce = popruhy trávnice. Ostrav. Wrch.