KoukolKoukol, gt. -e,
ne:-u, Bž. 78.; také fem
., vz Prk. Př. 24. Cf. Mkl. Etym. 122. K., lolium, nigella. Byl
. 15. stol. K. zahradní, a. curonaria, der Gartenraden. Sl. les. Cf. Slb. 621., Čl
. Kv. 316., Rstp. 124., Kram. Slov., S. N
., Rk
. Sl., Mllr. 9
., Rosc. 139. Polykarp. Leť, sokole, do pole, nazobej se kúkole. Sš. P. 176
. Kolik zrnek má k
., tolik zlatých bude státi obilí, ve kterém k. ten rostl; K. se musí s kořenem vypleti; Roste k. i metlice, bude chleba po hromnice; mo- drák a zvonec (svlačec), chlebu konec. Ne- zhaňuj ho, že má mnoho kúkolu v pšenici, dyž sám nemáš zlatej rudy v svojej ka- pustnici. Glč
. I. 118. Hra na k. Vz Feuil. Národn. listů ze dne 22/11, 1885. Dohnal. — K., a, m., os. jm. Tk. V. 72., Tf. Odp. 176., Jg. H. 1. 2
. vd. 578., Blk. Kfsk. 1342.